Lilly Reich

Lilly Reich se narodila v Berlíně 16.června 1885 a zemřela 14.prosince 1947 byla to německá modernistická designérka.

Svoji kariéru začala jako návrhářka textilií a oděvů pro ženy. Pracovala v ateliéru Josefa Hoffmanna ve Vídni v roce 1908. Hoffmann byl oslavován coby modernistický designer, odpovědný za design, jako je křeslo Kubus (191Smilie: 8), Kabinet (kolem 1915), Koller (1911) a Broncia (1912) židle. V roce 1912 nastoupila k  Deutscher Werkbund , podporovanou vládní organizaci zaměřenou na podporu německých výrobků a návrhů.

V roce 1914 ve věku 29 let si otevřela vlastní studio, rychle se rozvíjející dobrou profesionální pověstí. Tak dobře, že o šest let později v roce 1920 byla jmenována první ženskou ředitelku Deutsche Werkbund.Dělala hodně výstav pořádaných Werkbundem  a určených na podporu německých designérů .Jedna z výstav, kterou měla na starost vzala sebou tisíce německých návrhů na výstavu v Muzeu Ruku v Newarku v New Jersey. Přehlídka byla špatně přijatá, protože v letech první a druhé světové války něco nebo někdo z německa byl v USA špatně přijat. To platilo zejména těsně před druhou světovou válkou. I přes nehostinné klima, přehlídka měla velký vliv na americký design, a jeho vliv může být viděn v pracech konstruktérů v USA po tomto datu.

Lilly a Ludwig

Přes její spoluúčast ve Werkbundu se Lilly také setkala s Ludwigem mies van der Rohem . V roce 1926 se přestěhovala z Frankfurtu do Berlína kvůli  práci s Miesem. Byla pro Miese van der Roha osobním a profesionální partnerem na 13 let od roku 1925 až do své emigrace do USA v roce 1938. Pracovali společně na  součástech větších architektonických zakázek, jako je Barcelona pavilonu v roce 1929 a dům Tugendhat v Brně.Dva z jejich nejznámějších moderního nábytku ztohoto období jsou Barcelona židle a židle Brno.

Barcelona Chair

Židle Brno

Když se Mies Van der Rohe  stal ředitelem školy Bauhaus designu a architektury v roce 1930, Lilly Reichová se k němu připojila, jako jedna z mála učitelek. Reich vyučoval design

Lilly Reich byla nedílnou součástí Bauhausu v Dessau a Berlíně v Německu

Lilly Reich spolupracovala  na návrhu  křesla Brno, slavném křesle Barcelona, a pavilonu v Barceloně společně s Mies van der Rohem  pod německou vládou na světové výstavě 1929 v Barceloně ve Španělsku. Barcelona Pavilion je považován za za mistrovské dílo moderního designu, nicméně je Lilly Reich zřídka zmiňována v učebnicích a ani není řádně oceněná za své příspěvky. Spolupracovala také s Josefem Hoffmanem, který navrhl Kubus křesla a sofa. Lilly Reich cestovala do Spojených států, Anglie a Rakouska studovat a pracovat s tvůrci své doby.

Roky války

V roce 1938, těsně před druhou světovou válkou, Mies emigroval do Spojených států . Reich dál spravovala jeho záležitosti v Německu, až do své smrti. Navštívila ho v USA v září roku1939, ale nezůstala a vrátila se do Berlína.

Její studio byl bombardováno v roce 1943.Ona byla poslána na nucené práce, kde zůstala až do roku 1945 po jejím vydání na konci války, když byl skoro obnoven Deutsche Werkbund, ale zemřela v Berlíně před jeho formálním obnovení v roce 1950.

Posted in Nezařazené

Charles Dudouyt

Narodil se 27. 3 1885 v Paříži . Studoval kresbu a modelování aplikované na průmysl na obecné škole Germain Pilon . Zde se naučil umění perspektivy a práci se dřevem. Jeho strýc , ke kterému jezdil  na prázdniny byl truhlář takže se zde mohl seznámit s prací v truhlářské dílně,  způsobem zpracování dřeva a výrobou nábytku.

Charles snil o malbě, chtěl se stát malířem a hlavně dělat portréty. V letech před vypuknutím první světové vílky  se živil ilustracemi, které doprovázely sbírky autorů, kteří vycházeli jednou za měsíc. Ilustroval tímto způsobem Maupassantova díla nebo např. Válku světů (La guerre des mondes) od H. G. Wellse. Tato práce sloužila tisku jako inspirace  pro evokování života na Marsu.

V roce 1914 začala první světová válka. Charles byl jeden z prvních, kteří se hlásili do válečneho oddílu. Byl přidělen k námořní pěchote. Charles pracoval přes den ve vojenském ateliéru a přes noc vyráběl modely stínidel. Hlavní součástí tehdejší módy byly květiny. Veškeré dekorace se tomu přizpůsobovaly. Charles kreslil stylizované květiny a ovoce, které se prolínají a protínají. Hedvabí  různých barev na které tyto kresby poté aplikoval si vybíral sám. Charles také navrhoval květinové vzory pro potahy polštářů, které vyšívala jeho manželka.

Po válce se vrací do Paříže. Po dlouhé době vyrábění stínidel, které se prodávaly v proslulých pařížských obchodech  si založil si svuj malý atelier , kde se zaměřil na výrobu  cilindrických dubových nohou na které pak přidělával stínidla.Charles vymýšlel a navrhoval do detailů celé prostory. Součástí kreseb byly i  popelníky, lampy, záclonové kroužky, polštáře, stínidla, a nábytek. Charles začal  výrobou venkovského nábytku. Postupem času se jeho styl výrazně změnil, jak ve tvaru  tak ve  výzdobě a ornamentu, následujíc výtvarně  umělce z Bauhausu. Využíval přírodní kresbu dřeva. Charles Dudouyt založil značku „ la Gentilhommière“ a obchod  v proslulé ulici Boulevard Raspail v Paříži, kde pořádal výstavy.

Po vypuknutí druhé světové války se Charles demotivován a deprimovan politickými událostmi uzavírá ve svém bytě, který měl přímo nad svým obchodem. Uzavřen před světem však  stále navrhoval nábytek, ale jeho zdravotní stav se zhoršoval. Roku 1946 zemřel.

Posted in Nezařazené

Mart Stam

Martinus Adrianus Stam byl holandský architekt , urbanista a návrhář nábytku. Byl jedním z vůdců moderní architektury a průkopníkem moderního designu nábytku. Narodil se 5.8.1899 v Pumerendu v Holandsku. V letech 1917-19 studoval kreslení na Královské škole  “Rijksnormaalschool voor Tekenonderwijs“ v Amsterdamu. V dalších letech pracuje u několika architektů ve Švýcarsku a Německu. V Berlíně to byl např. Max Taut. V roce 1924 se účastní výstavy Bauhausu.

Po roce 1925 pracuje u Brinkmana a van der Vlugta v Rotterdamu. Roku 1926 navrhl kovovou židli, která se stala inspirací pro dodnes vyráběný typ kovové židle. Poté se  usazuje v Dessau a v Bauhausu studuje urbanistické plánování. V letech 1928 a 1929 pracoval jako architekt ve Frankfurtu nad Mohanem. Současně působil jako hostující docent na Bauhausu, kde vyučoval základní stavební teorii a urbanismus.

Pozornost vzbudil díky projektu Weissenhof ve Stuttgartu. Roku 1928 projektuje vilu Paličku v Praze. Jan Palička si údajně Stama vybral poté, co viděl jeho domy ve stuttgartském Weissenhofu.

Od roku 1930 pracuje v Sovětském svazu jako urbanista (např. Magnitogorsk), a to až do roku 1934, kdy se vrací do Holandska. Zde pak má vlastní ateliér spolu se svou ženou Lottou Beese.Je jmenován ředitelem Institutu užitého umění v Amsterdamu a vydává časopis „Open Oog“. Od 1948 do 1953 byl rektorem Akademie der Bildenden Künste und Hochschule für Werkkunst v Drážďanech. Potom se opět vrátil do Holandska. Nakonec v roce 1966 odchází do Švýcarska a zde také 23.2.1986 v Goldbachu umírá.
Zastává názor, že v moderní architektuře má mít funkce a ekonomika větší význam než estetika.

Posted in Nezařazené

Vladimir Jevgrafovič Tatlin

(28. prosince 1885 – 31. května 1953)

byl ruský sovětský malíř, sochař, architekt, scénograf a průmyslový výtvarník; jeden ze zakladatelů ruského (sovětského) konstruktivismu (= konstruktivismus vznikl jako architektonické a umělecké hnutí v Rusku na sklonku první světové války kolem roku 1917; spoluzakladatelem byl sovětský konstruktivista a fotograf Alexandr Ročenko. Byl to styl, který přeceňoval konstrukce na úkor ostatních složek. Zdůrazňoval technickou dokonalost a krásu hmoty a účelnost stavby. Prolínal se s raným funkcionalismem. Na rozdíl od něj však kladl větší důraz na dynamismus (vertikalitu konstrukcí, diagonály). Styl měl blízko k architektuře a světu strojů. Jeho základem byla geometrie přímek, ploch, kružnic, hranolů a křivek v prostoru. Dalším významným ruským konstruktivistickým architektem byl Konstantin Melnikov).

Vladimir Tatlin se narodil v Charkově na Ukrajině, byl to syn železničního inženýra a básníka. Pracoval jako obchodní námořní kadet a strávil nějaký čas v zahraničí. Svou kariéru začal jako malíř ikon v Moskvě, zde také studoval „Moscow School of Painting, Sculpture and Architecture“. Byl hodně inspirován Pablem Picassem. Byl také profesionální hudebník, představil se na pařížské světové výstavě v r.1906. Nejvýznamnějším dílem byl projekt Památníku III. Internacionály (30 m vysoký model stavby, zamýšlené do výšky 400 m), nazývaný téže jako Tatlin´s tower ( Tatlinova věž). Měla to být věž ze železa, skla a oceli, která by převyšovala Eiffelovu věž v Paříži. Uvnitř železné a ocelové konstrukce dvojité spirály návrh předpokládá tři stavební bloky se skleněnými okny, které se budou točit různými rychlostmi-první krychle jednou za rok, druhá pyramida jednou měsíčně a třetí válec jednou denně.  (http://www.encyclopedia.com/video/3bTqknmlB0U-tatlins-tower-short-film.aspx) Tato věž se stala symbolem ruské avantgardní architektury i mezináridní moderny.

Tatlinův vlastní prototyp židle nazývaný Tatlin chair (Tatlinova židle) byl jediný v této době.

Během 20.let 19.století Tatlin učil v Petrohradu / Leningradu, Kyjevě a Moskvě. Ve svých třídách zdůraznil návrh zásad založený na vnitřním chování a nosnosti materiálu.

Vladimir Tatlin zemřel v roce 1953 a byl pochován na hřbitově Novodevichiy v Moskvě.

Použitá literatura:

http://en.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Tatlin

http://books.google.cz/books?id=OJZ6WcURGtgC&pg=PA48&lpg=PA48&dq=vladimir+tatlin+chair+design&source=bl&ots=-Uj5wlgB6n&sig=-EePe8_sTcEIsWfOAGjvgUDmmCA&hl=cs&sa=X&ei=ZOv2TrzPKMu4hAfslMzpAw&ved=0CIsBEOgBMAg#v=onepage&q=vladimir%20tatlin%20chair%20design&f=false

http://www.greatbuildings.com/architects/Vladimir_Tatlin.html

Věž III.internacionály

Tatlin chair, skica

Tatlin chair

Posted in Nezařazené

Český kubismus

Kubistické přetváření skutečnosti se rozšířilo v pracích mnoha umělců do celé evropy. Čeští architekti v letech zrození kubismu v malířském umění a v sochařství plně navázali na francouzský malířský směr a předběhli tak svou dobu.

V letech, kdy nastupující individualistická moderna svojí strohostí, střízlivostí a věcností neposkytovala nastupující generaci dostatek možnosti k uměleckému uplatnění, nastoupila svoji tvůrčí cestu i skupina mladých českých architektů. V krátkém období před první světovou válkou vystoupili proti racionalitě moderny Pavel Janák (1882-1956), Josef Gočár (1880-1945), Vlastislav Hofman (1884-1964), Josef Chochol (1880-1956), ale i Otakar Novotný (1880-195Smilie: 8), Antonín Procházka (1882-1945), Rudolf Stockar (1886-1957), dále také individualista Emil Králíček (1877-1930). Tito mladí architekti našli svůj osobitý výraz v typicky českém kubismu. Odmítli nejen historismy a secesi, ale i cesty racionálních tvarů. Architekti odmítali vycházet pouze z tradiční vertikály, horizontály a pravého úhlu, na prvním místě byl kladen důraz na formu a abstrakci, nikoli na techniku a materiál. Navrhované předměty plně odpovídaly prohlášením a přesvědčení mladých architektů, že: ,,architektura je věcí formy, ne účelu, materiálu a nemá žádných hranic“(P.Janák,1910).

Divoká a dramatická hra, vycházející z úsilí výtvarně překonat hmotu. Bylo to i architektonické vyjádření krystalů, dokazující nenapodobitelný architektonický princip přírody. Šikmá plocha a jednoznačně vyjadřované úsilí o uvedení hmoty do pohybu-dynamiku-se staly základem celé tvorby mladých architektů. Bylo to současně hledání čistého výrazu bez dalších přídavných dekorativních prvků.

Zvýšená potřeba při vybavování interiérů byla vyplňována nábytkovými předměty, které v té době byly vyráběny ve značných objemech, bez výtvarných hodnot, se směsicí různorodých ornamentů; přes snahu o moderní interiéry byly při tvorbě nábytku stále jen rozmělňovány dekorativní prvky. Byla to zcela rutinní produkce výrobců nábytku. Za této situace bylo v Praze r.1908 vytvořeno družstvo Artěl(Ateliér pro výtvarnou práci), stejně jako Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny) usilující o tvorbu výtvarně kvalitních předmětů.

Z iniciativy Pavla Janáka a Josefa Gočára, ve spolupráci s podnikateli, byli také v r.1912 založené Pražské umělecké dílny, které vyráběly především nábytek a drobné umělecké předměty. Řemeslná virtuozita českých truhlářů poskytovala široké možnosti realizace konstrukčně složitých návrhů a umožňovala stavbu i těch nejnáročňějších předmětů. Díky těmto řemeslnickým dovednostem mohli čeští architekti experimentovat v duchu kubistických teorií. Ve svých návrzích nábytku často opomíjeli těžkosti výroby, nerespektovali základní technologické možnosti a vlastnosti materiálů, samotná stavba mnohých nábytkových předmětů často neodpovídala ani tehdy dostupným materiálům a běžným truhlářškým konstrukcím – na prvním místě byla základní idea-kubismus.

Použitá literatura:

Stanislav Dlabal, Nábytkové umění-vybrané kapitoly z historie,Grada,2000

http://digitalgallery.nypl.org

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kubismus

Pavel Janák, židle

Josef Gočár, skleník

Josef Gočár, psací stůl

Josef Gočár, pohovka

Josef Gočár, křeslo

Josef Gočár, krbové hodiny,mosaz

Pavel Janák, psací stůl

Pavel Janák, pokoj ředitele

Pavel Janák-konferenční síň presidia

Vlastislav Hofman, židle

Posted in Art Déco

Eileen Gray

Eileen Gray se narodila roku 1878 v Irsku. Od roku 1898 do roku 1902 studovala výtvarné umění na Slade School v Londýně a v roce. V roce 1900 schlédla Světovou výstavu v Paříži. Do Paříže se přestěhovala hned záhy – v roce 1900. O pár let později se přestala zabývat výtvarným uměním a zaměřila se na výrobu lakových předmětů, s jejichž výrobou se setkala při pobytu v Paříži.

Nábytek Eileen Grayové měl dokonalou povrchovou úpravu a jeho barevnost byla omezena na černou, hnědou a další tmavé odstíny. Na každoroční výstavě Salon umělců-dekoratérů Eileen vystavila poprvé své dílo a tím získala svou první zakázku od sběratele a majitele krejčovského salonu Jacquesa Douceta. Vytvořila pro něj například červený lakový stolek s černými střapci.
Ve dvacátých a třicátých letech Eileen Grayová navrhovala interiéry, v nichž používala neobvyklé a exotické předměty a materiály (pštrosí vejce, pergamen, atd.).

Piroga

Originální druh nábytku, který dostal jméno Piroga – pohovka zdobená bronzovým lakem a plátkovým stříbrem, utvářená jako kánoe a stojící na šesti masivních nohách. Můžeme ji vidět například v interiéru luxusního bytu Rue de Lota. Do všech svých interiérů taktéž navrhla i koberce s abstraktními vzory. V roce 1922 si Eileen otevřela v Paříži obchod – Galerie Jean Désert. Během provozu galerie se stále více zajímala o kubistické umění a o současnou funkcionalistickou architekturu a design.

stolek z trubkové oceli

Ve dvacátých letech Eileen ve své tvorbě více používala geometrické tvary a uchylovala se k novým materiálům, k nímž patřila například trubková ocel. Použití trubkové oceli a skla můžeme vidět na známém nočním stolku.

Bimbendum

Eileen navrhla mimo jiné také slavnou židli Bibendum. Bibendum židle byla poměrně velká. Byla hluboká okolo 84 cm a vysoká 74 cm. Nohy byly vyrobeny z leštěné, nerezové trubky. Celé bimbendum bylo čalouněno měkkou kůží, což zvyšovalo jeho pohodlnost. Designérská tvorba Eileen Grayové vyvrcholila v polovině 30. let. Poté se sice ještě zapojovala do designérského dění, ale už do něj radikálně nezasáhla. Eileen Gray zemřela 31. října 1976 v Paříži.

Použité zdroje:

Posted in Art Déco

Art Deco

Takto je označován nový výtvarný směr v užitém umění a architektuře, který se objevil na Mezinárodní výstavě moderních dekoračních a průmyslových předmětů v Paříži roku 1925.Po dlouhou dobu bylo Art deco považováno za protiklad secese a modernismu obecně, ale s oběma směry mělo mnoho společného. Nový styl si získal svou oblibu jak u nás v Evropě, tak také ve Spojených státech.

Design Art deco ovlivnil spoustu oborů, mimo nábytek a architekturu také grafiku, předměty denní potřeby nebo automobilismus. Třebaže byl nový styl ve svém počátku v jistém smyslu stylem luxusním a určený především pro bohaté lidi, získal si ohromnou oblibu v široké veřejnosti. Jeho typické rysy tak byly reprodukovány v masovém měřítku.

Motivy dekoru, čerpali návrháři z nejrůznějších podnětů. Většinou šlo o exotiku, takže se objevují vlivy číny a japonska, egyptské prvky, související s objevem Tutanchamonovy hrobky v r.1922, nebo je inspirován africkým ,,primitivním“ sochařstvím.

Nejproslulejší ukázkou architektury ve stylu Art deco je v Londýně budova Hooverovy továrny, ve Spojených státech pak ještě slavnější Chrysler Building a u nás zřejmě Hotel Alcorn postavený v roce 1932 Aloisem Kroftou.

Návrháři nábytků byly především inspirováni dobou Ludvíka XVI. a empírem. Jako materiál používali to nejexotičtější, co jim doba dovolila, např. eben, perleť, slonovinu, želvovinu, zlato…

V designu nábytku však existovaly dva různé směry. Na prvním místě to byly předměty vypracované v největší řemeslné kvalitě a na druhé straně experimenty označovány za ,,moderní nábytek“ využívající kovy, nebo plastické hmoty.

Posted in Art Déco

Andre Arbus

 

  Continue reading

Posted in Art Déco

Historie stoliček a židlí s rámovou konstrukcí tvaru X

Existuje několik názvů pro tyto stoličky a židle, které se v průběhu tisíciletí vyvíjely. Je to např. římská židle Kurulská (Sella Curullis); řecká židle Diphros Okladis; románská židle Faldistorium – vycházela z antické tradice (Sella Curullis) vyobrazení můžeme najít např. v iluminacích Kodexu Vyšehradského z 11. st. Faldistoria bývala často bohatě vyřezávaná, vykládaná nebo i polychromovaná; renesanční židle Dante (Dantesca) a Savonarola; apod.

Tyto stoličky mají společnou rámovou konstrukci ve tvaru X. Rámy jsou složeny, buď zepředu a zezadu (čelně) nebo na bocích (bočně). Ostatní prvky jako područky, záda, sedák, atd. jsou pro jednotlivé stoličky specifické. Díky jednoduchosti této konstrukce jsou stoličky dohledatelné z historie již od 2. tisíciletí př. n. l.

Egyptské skládací stoličky byly vyvinuty jako přenosné, pro velící důstojníky armády. Na starých Řeckých vázách byly objeveny malby, které znázorňují sluhy, jak doprovází svého vůdce a nesou skládací stoličku. Sedadlo, které bylo původně vyrobené z kůže nebo tkaniny, bylo možné natáhnout mezi horní konce X rámu, nebo také do blízkosti překřížení. Tímto způsobem nám vznikala možnost vytvoření područky.

Při pročítání Suetoniových ŽIVOTOPISŮ XII. CÍSAŘŮ ŘÍMSKÝCH narazíme v druhé části, která pojednává o Augustově životě, na využití židle kurulské při předsedání před chrámem Jova Kapitolského, kdy se vzdal své hodnosti. Nebo při zápasech, jimiž Augustus zasvěcoval divadlo Marcellovo, se mu u kurulské židle povolily svory a on upadl naznak. Víme o něm také, že byl náruživým milovníkem drahého náčiní, korintských nádob, také pohovek a stolů.

V průběhu Italského renesančního období byly vyvinuty další typy židle přidáním zad a područek. Některé z nich už nejsou skládací díky složitější konstrukci. Zřídka byly čalouněny kůží, tkaninou nebo opatřeny odnímatelným polštářem.

V 19. století se začalo využívat tvaru těchto židlí i při výrobě ostatních druhů nábytku, jako je např. stůl vyrobený z růžků s vykládanou stolovou deskou.

Zdroje:

http://www.designboom.com/eng/education/folding/medieval.html

http://www.britannica.com/EBchecked/topic/529088/scissors-chair

http://curiavitkov.cz/prace43.html

http://prettyhautemess.blogspot.com/2010/09/little-historyx-stools.html

Životopisy XII. císařů římských, Gaius Suetonius Tranquillus; v Praze, Nakladatelem Česká Akademie věd a umění 1923

Posted in Starověk

Názvosloví řeckého nábytku

Názvosloví řeckého nábytku

Diphros, Bathron

Je to prvotní forma stoličky na třech nebo čtyřech nohách, které byly někdy opatřeny trnožemi. Tyto části byly někdy i soustruženy a začepovány. Sedák byl čtvercového  nebo kruhového tvaru. Díky své snadné přenosnosti byla oblíbena i skládací verze tzv. diphros okladias. Tato forma byla zřejmě převzata z Egypta, kde se dá její užití doložit už asi okolo r: 2000 př.Kr. Konstrukce se skládala ze dvou rámu do X, uprostřed opatřené čepem a tradičně ukončené ve tvaru zvířecích tlap, které směřovaly dovnitř. Sedák musel být pružný, bud’ z kůže a nebo tkaniny.

Klismos

Předchůdce klasické židle jak ji známe dnes, mající původ v Řecku a jejíž podoba se nam dochovala především z památek výtvarné povahy. Charakteristické je pro ni šavlovitě zahnutý tvar nohou, jejichž křivka na jedne straně pokračuje aby podepřela ve výšce ramen prohnutý lenoch. Největší oblibu si získala koncem 5.stol př.Kr. ale jako archetyp sloužil k dalšímu vývoji židle a objevuje se opět např. v období empíru ve Francii, Anglii ale i americkém nábytkářství.

Thronos

Forma sedacího nábytku, která byla užíváná hlavně autoritami. Kamenné verze vybavené opěradlem a područkami se nám dodnes dochovaly v předních řadách některých antických divadel.

Theyns

Byla podnožka sloužící k lehčímu přístupu na vysoké nábytkové kusy jako thronos nebo kline.

Tektinium

Postel rámové konstrukce, která narozdíl od kline byla umístěna v sokromé části domu a byla vyhrazena spaní.

Kline

Byla vyšší pohovka se soustruženými nebo čtvercovými nohami, jejíž vyšší čelo umožňovalo pohodlněji jíst a pít.

Stolky- Trapeza

Nejčastější podobou byly stolky na třech nohách, kvůlistabilitě na nerovných podlahách a pohodlnému sesedání ao výšce, umožňující  zasunutí pod lehací nábytek, abynepřekážel, když se nejedlo. Byly vytvářeny ze dřeva, alečasto i z bronzu.

Truhly

Staří Řekové v domácnosti používali háky a kolíky na stěnách k věšení předmětů denní potřeby, takže truhly převážně plnily funkci uložiště prádla a šatstva. Do menších schránek se ukládaly šperky, zrcadla a toaletní potřeby.Podobu truhel známe z výtvarných památek, byly panelové konstrukce a zdobené byly např. řezbami a nebo malbou. Velice často mají nohy zpodobněné ve tvaru zvířecích tlap.

Pulpit, Lektorium

Tvořil zpočátku součást proscénia antické divadelní scény. Byl to vyšší stolek sloužící pro čtení, ale i psaní, většinou s nakloněnou deskou, takže se mohl používat vestoje.

Zdroje:

Milan Togner: Historický nábytek, Datel Brno

Henry de Morant: Dějiny užitného umění od nejstarších dob po současnost,

Odeon Praha

Editor Helena Hayward a tým autorů: World Furniture, Hamlyn Publishing Group

Limited, London, New York, Sydney, Toronto, 1969

http://www.richeast.org/htwm/Greek/Furniture.html

Posted in Starověk