13.12.2011
16.39
by: Redaktor

Používané materiály při výrobě nábytku ve starém Egyptě

Druhy a podoba nábytku byly téměř stejné jako dnes, jen mnohem zdobnější. Staří Egypťané jen pomocí bronzových nástrojů dokázali řezat dýhy o tloušťce pouhých dvou milimetrů. Dýhy se řezali z dřevin importovaných až z přední Asie a ze střední Afriky. Z takto nařezaných dýh dokázali řemeslníci vyrobit překližku, složenou až ze 6 vrstev dýh sklížených k sobě, glutinovými klihy, tak dokonale že drží dodnes. Z Afriky pocházel hlavně Eben, který v Egyptě nazývali ,,Heben“. Ze zpracováním Ebenu se započalo v údolí Nilu. Dále pocházelo z Afriky také sykomorové dřevo (platan), tato dřevina se později v Egyptě stala běžně pěstovanou a se stala posvátným stromem, který se používal na výrobu rakví. Z Asie se dovážel převážně trnovník akácie a cedr. Cedr byl ceněný hlavně díky svému přirozenému lesku a nádherné struktuře. Pro nás je jeho význam ze starého Egypta v tom, že je to dřevina s vrozenou odolností vůči vlhkosti, hnilobě a napadení škůdci. Díky této vlastnosti cedru a klimatu v Egyptě, můžeme vidět dobový egyptský nábytek i dnes. Dýhy se používali převážně k zadýhování méně hodnotného dřeva  domácího. Takto upravené polotovary byly vzácné a proto bylo používáno jen pro výrobu nábytku královského, pro sídla velmožů a k výrobě předmětů sloužících v chrámech. Nábytek byl často intarzovaný, vyřezávaný, zdobený zlacením  i doplňky z drahých kamenů, fajánse nebo skla.

Povrchová úprava se prováděla pomocí škrabadel, kterými byly dokončovány kvalitně opracované povrchy, byly vytvářeny z kamenného pazourku. K jemnému vybrušování ploch a vyhlazení povrchů sloužil na drobný prášek rozdrcený křemen a upravené dřevo bylo po dokonalém vybroušení napouštěno vonnými oleji. Truhly a sarkofágy bývaly pestrobarevně pomalovány, dekorovány. Malba se nečlenila pouze na plošnou, ale u malých skříněk byla dekorace spojena úžeji se stavbou.

V Egyptě existovala rozvinutá výroba skla, a to nejen barevných perel, ale i více barevných nádob a figurek. Postup: skleněná vlákna se natáčela na formu, foukání skla nebylo ještě známé.

Práce čalounická v nejstarších dobách, můžeme říci, že bývala konečným doplňovatelem zhotovených předmětů truhlářských. Na kostry sedacího nábytku byly přidělávány polštáře. Pevné polštářování se vyrábělo za současného prošívání a mnohonásobného obšívání hran. Polštáře se plnily peřím, žíněmi a rostlinnými náhražkami. Nejoblíbenější byly tkaniny s různými vyšívanými vzory. Švy se zakrývaly stuhami, prýmky, různým řasením a později i třásněmi.

Příklady konkrétního nábytku:

Postel z Théb – umístěná trvale ve sbírkách káhirského muzea. Byla nalezena v hrobě Kouta a Touya ( prarodiče Tutanchamonovy manželky). Pochází ze XIV. st. př. n. l. Čelní stěna je z překližky, předýhované a opatřené vložkami ze zlata, slonoviny, klenotů a gemmů. Nohy postele jsou ze slonoviny, ta propůjčovala nohám delší životnost. Zlaté pásky dodávali jednoduchému nábytku nádheru kterou orientálec potreboval.

Skřínka z Théb – pochází z doby Amenhotepa IV. z XII. dynastie. Ukazuje jaké technické vymoženosti byly k dispozici uměleckému tvoření ke konci druhého tisíciletí: dělení rámu od dřevěných výplní, drážky a pera, zásuvky, barevné vložky se vzácného materiálu perleti a slonoviny, malované dýhy.

Posted in Nezařazené

13.12.2011
16.32
by: Redaktor

Paleolit

PALEOLIT

Doba kamenná našla své pojmenování podle materiálu, který se používal. Z kamene se lidé naučili vyrábět první nástroje a zbraně, jenž  používali k lovu (pěstní klíny, drásadla, sekáče,..)

První vybavení ,které lidem zpříjemňovalo pobyt, lze nacházet současně s prvními lidskými sídly. Již v pravěku byly jeskyně vybavovány různými sedátky kolem ohniště a prostory na spaní, kožešinami nebo i mořskou trávou. Tímto způsobem byl například vyčleněn obývací prostor v jeskyni Lazaret nedaleko Nice ve Francii.

MATERIÁLY -které se v této době používaly k vybavení, ale i stavbě obydlí, byly sbíraný, popř. opracovaný přisekávaný kámen a stejným způsobem opracované dřevo. Používala se také sláma a na vymazání hlinitá půda nebo jíl. Využívány byly samozřejmě i kosti, ale spíše jako nástroje. Podobně vybavená obydlí objevili archeologové i u nás, například v Bylanech u Kutné Hory, Dolních Věstonicích nebo Pavlově.

DŘEVĚNÝ NÁBYTEK -mnohem běžněji než kámen bylo jak na stavbu, tak na vybavení sídel, používáno dřevo. Ve starší době kamenné vytvořil člověk různé nástroje (sekyry, nože, pily, dřevěné paličky, škrabadla, šídla, jehly), kterými pak dřevo opracovával. Když se při rozdělávání ohně podařilo vytvořit otvor, vznikla tak možnost prvního pevného spoje. Díky těmto spojům mohly vznikat první stoličky. Snadným vyplétáním konstrukce proutím nebo i travou vznikly také první lehátka.

NEJSTARŠÍ PALEOLIT /2 700 000 – 1 800 000 př.n.l/

Nejstarší archeologicky datované nálezy štípaných kamenných nástrojů jsou staré asi 2,5 milionu let a pocházejí z východní a jižní Afriky.Jde  o štípané valounové nástroje – sekáče

STARŠÍ PALEOLIT /před 1 800 000 – 250 000 lety/

Typickým artefaktem staršího paleolitu je pěstní klín, který byl vyráběn druhy Homo erectus a Homo heidelbergensis. Jde o oboustranným štípáním opracovaný (bifaciální) masivní nástroj, silnější konec je někdy neopracován, opačný konec je buď oválný s ostrou hranou, nebo je tvarován do hrotu. Základní kapkovitý tvar pěstních klínů je pozoruhodně konzistentní v celém jejich geografickém rozšíření, které sahá od Číny, přes  Evropu až do jižní Afriky.

STŘEDNÍ PALEOLIT /před 250 000 – 40 000 lety/

Ve středním paleolitu, kdy Evropu a Blízký východ obývali neandertálci, nastupuje Levaloiská technika připraveného jádra. Úštěp se nyní stává hlavním cílem těžby jádra a polotovarem pro další opracování. Charakteristickým artefaktem středního paleolitu jsou levaloiské hroty a úštěpy – výrobce opracuje jádro tak, aby jediným konečným úderem kamenným otloukačem získal ostrý úštěp předvídaného tvaru.

Dalším nástrojem, který je typický pro konec středního a počátek mladšího paleolitu, je tzv. listovitý hrot. Jde o nástroj zahrocený na obou koncích, nebo může být kapkovitým tvarem podobný pěstnímu klínu, ale je vždy pečlivěji plošně retušovaný, takže tvarem i tenkým průřezem připomíná list stromu. Na našem území byl vyráběn a používán neandertálci. Listovité hroty pravděpodobně sloužily k lovu jako hroty oštěpů, nebo k řezání jako nože.

MLADŠÍ PALEOLIT /40 000 – 9 000 před Kr./

Počátek mladšího paleolitu je považován za zásadní vývojový přelom – tzv. „velký skok vpřed“, je to doba, kdy se ustavila moderní lidská mysl, dokonalý jazyk, párová rodina a odstartoval řetězec kulturních a technologických inovací vedoucí až k současné postindustriální společnosti.

Asi před 40 000 lety přichází moderní lidé z Afriky a Blízkého východu do Evropy, setkávají se zde s neandertálci, které vytlačují do okrajových regionů, kde jejich oslabené populace už nejsou schopny přežít a ještě před nejchladnějším vrcholem doby ledové vyhynou (asi před 27 000 lety).

Na rozdíl od zpívajících neandertálců se dorozumívají komplexním jazykem, dokáží  lépe analyzovat počasí, změny v krajině, tahy stád zvěře, efektivněji plánovat a lovit vrhacími zbraněmi na dálku. Nejvýraznějším archeologicky doložitelným znakem moderní mysli je umění – malby a rytiny, figurky lidí a zvířat, zdobené nástroje, náhrdelníky a jiné ozdoby těla i oděvu.

U nás ve střední Evropě převládá stepní krajina  – lidé se specializují na lov velké stádní zvěře (mamuti, sobi, divocí koně)

-V údobí mladého paleolitu (40 000 – 10 000 let) vznikla na Moravě mimořádná kultura lovců mamutů známá zejména z nalezišť Dolní Věstonice, Předmostí, Pavlov, Petřkovice,která byla  proslulá svými jedinečnými uměleckými výtvory.

Posted in Nezařazené

13.12.2011
12.25
by: Redaktor

Výroba nábytku a umělecké zpracování dřeva ve starověkém Egyptě


O egyptském řemesle máme dnes poměrně přesnou představu. A to díky podrobnému vědeckému výzkumu, který na tomto území kontinuálně probíhá již od počátku 19. století od Napoleonova tažení do Egypta. Skutečný průlom ve studiu egyptské kultury, však znamenalo úplné rozluštění hieroglyfického písma Jeanem Francois Champollinem na přelomu let 1821 až 1822. Z archeologických vykopávek se dochovalo velké množství artefaktů, soch, nábytkových kusů, svitků a nástěnných maleb.  Příznivé klima, stabilní teplota během roku a poměrně velké sucho, poskytlo podmínky ideální pro konzervaci materiálů. Nejznámějším  nalezištěm je  hrobka faraona Tutanchamona v Údolí králů.  Tyto vykopávky nám poskytují nejvýznamnější doklad o starověké výrobě nábytku a uměleckém zpracování dřeva a dobové technologii. Díky sofistikovanému  náboženství, jehož podstatnou součástí byl pohřební kult vědci nalézají v hrobkách bohatou škálu předmětů, dekorací a nábytku, které mají sloužit  zemřelému v posmrtném životě. Výroba nábytku v Egyptě je doložena až od doby Archaické[1] tzn. od první Dynastie (3150-2700 př. K.), přičemž největší rozkvět řemesel zaznamenáváme v období 18. Dynastie za vlády faraona Tutanchamona  (1543- 1292 př. K.).

Egyptské podmínky byly poměrně chudé na kvalitní  dřeviny vhodné k uměleckému zpracování , vyskytovaly se zde zejména palmy (používaly se na výrobu rakví, stolů, dveří), tamarišky (držadla na nástroje),  akacie (lodě a zbraně,  lusky akacie se používaly na  vydělávání kůží a získávání arabské gumy)  , fíkovník (sochy).  Vzácnější druhy jako eben, růže nebo teak se dovážely z Indie a Afriky,  jedle a cedr ze Sýrie.

Egyptské umění do značné míry splývalo s uměleckým řemeslem. Vrcholem pro umělecké řemeslo v Egyptě bylo období 18. Dynastie. O Egyptském  řemesle se dozvídáme z písemných pramenů a vyobrazení  zachycených na nástěnných malbách hrobek a chrámů.  Řemeslníci ve starověkém Egyptě byli početnou a společensky významnou vrstvou už v období Staré Říše. Pracovali zejména v dílnách při královském palác,i chrámech a domech velmožů.  Řemeslníci  na základě zakázky s předem stanovenou mzdou, někteří využívali i jistých výhod  (např. Dér – el – Medíny – vesnice řemeslníků pracujících v Údolí králů).

Egypťané používali širokou škálu nábytku – skládací židličky, nízká sedačky, postele , židle, skříně, truhly a stoly. Od nejjednodušších stoliček , přes sedačky až po bohatě zdobené panovnická křesla a trůny. Nábytek panovníků byl zdoben atributy, které zdůrazňovali panovníkův božský původ. Nohy nábytku byly vyřezány do tvaru zvířecích tlap, vytočených dopředu, nejčastěji lví nebo býčí, což mělo symbolizovat panovníkovu autoritu.  Egypťané používali širokou škálu zdobení,   geometrické vzory, vlnovky, spirály, šachovnice, přírodní vzory – květy rostlin, girlandy, podoby savců, ptáků a ryb , náboženské symboly  z nichž nejznámější je skarab, nebo okřídlené slunce. Židle byla původně určena jen panovníkovi  měla  reprezentační funkci později  se rozšířila i mezi nižší vrstvy, pozůstatek této původní funkce můžeme pozorovat v její konstrukci  - trámky jsou spojené v pravém úhlu.  Naproti tomu židle zhotovované pro panovníky byly bohatě zdobeny řezbami  a vykládány slonovinou a přizpůsobeny tvaru těla  mnohdy doplněny čalouněním – volné a pevné polštáře usazené ve speciálních rámových kostrách,mnohonásobně přišívané a prošívané, plněné peřím, žíněmi nebo rostlinými  náplněmi. (cedrová židle z Tutanchamonovi hrobky, egyptské křeslo princezny Sitamony) Postele byly konstruovány jako jednoduché lůžkové rámy. Postele královské byly přepychově zdobeny  -překližkové čelo opatřené dýhami , vykládané drahokamy , lehce klenuté dno, nohy ve tvaru zvířecích drápů. Jako úložné prostory sloužili pestře pomalované truhly, dokola zdobené  sloupky s  fajánsovými vložkami, některé velké kusy nábytku byly dekorovány řezbami a reliéfy. Z literárních pramenů a nástěnných maleb máme důkazy o tom že Egypťané používali množství nástrojů -sekyry, soustruhy, teslice, měděné a bronzové pily (od 1. Dynastie)- neznali dvoumužné pily, dláta, paličky vrtáky (klikový – s dole rozštěpeným dříkem, kamenným nebo kovovým ostřím, lukem poháněný vrták na dřevo a vrtání perel) Znalost technologií byla také na vysoké úrovni. Řemeslníci znali technologii spojů na kolík, čep a rozpor, dobře ovládali spojení na rybiny.  Znali způsob výroby krájených dýh a překližky, využívali primitivní soustruh poháněný lidskou silou za pomocí dřevěného luku.  Nábytkové kusy vykládali složitými inkrustacemi ze vzácného dřeva,  slonoviny, drahokamů a drahých kovů.  Egyptské sochy a sarkofágy jsou známé pestrým polychromováním. Tato technika byla využívána i v nábytkové tvorbě k imitaci vzácných dřev, tenká nabarvená vrstva štuku se nanášela na připravené dřevěné desky na které se potom dokreslila imitace struktury napodobovaného dřeva.

Zdroje :

Cimburek, F.- Halák, J.-Herain.K., Dějiny nábytkového umění 1, Argo. Praha, 1995

Wilkinson, J. , The Mannem and customs of the ancienit Egyptians, J. Murray. London, 1878

Pijoan, J., Dějiny umění  1, Knižní klub. Praha, 1998

[1] Historie starověkého egypta se dělí na Předdynastické období, dobu Archaickou,  Starou říši, První přechodnou dobu, Střední říši, Druhou přechodnou dobu, Novou říši, Třetí přechodná dobu,Pozdní dobu a Řecko-římskou dobu.

Posted in Starověk

22.11.2011
12.01
by: Redaktor

Emile-Jacques Ruhlmann

Emile-Jacques Ruhlmann, byl významný návrhář nábytku a interiérů, který se narodil 28 srpna 1879 a umírá 15. listopadu 1933 v Paříži.

V roce  1920 byl tento  návrhář nábytku jedním z nejúspěšnějším a vysoce placeným designérem.Rulhmann svůj luxusní nábytek reprezentoval jako Francouzské Art deco, které se zasloužilo  o vedoucí postavení v nábytkářské  výrobě v Paříži.

V roce 1907  po otcově smrti převzal rodinnou firmu (decorating business), kterou se snažil rozšiřit.  Jeho počátkem byly oslňující vlivy konstruktéra O. Wagnera, jež experimentoval s moderními formami s prvky egyptskými a kubickými, které se odrazily na jeho tvorbě.

V 1919 zalořil Rulhmann s Pierre Laureát společnost Ruhlmann et Laureát, která se specializuje na design interiérů a luxusní výrobu zboží pro domácnost, která zahrnuje nábytek, tapety a dokonce i osvětlení.

Při jeho tvorbě ať už nábytku, či dekorací používal vždy tvrdé dřevo, dále v menší míře dřevo růžové, makasar eben a amboina, která byla často vykládaná želvovinou a slonovinou.

Jacques-Émile Ruhlmann vytvořil senzaci v dekoraci, kterou designoval pro jeho „Hôtel du Collectionneur“ (A Collector’s House)

V době, kdy Ruhlmann zdokonaloval  své techniky  nábytku, vznikla francouzská Société des Artistes Décorateurs, která byla založena v roce 1900. Snažil se podpořit vysokou úroveň designu  ve Francii na výstavě v Salon d’Automne, kde představoval svůj elegantní nábytek a dekorativní předměty.  Francouzská vláda souhlasila, že bude sponzorovat mezinárodní výstavu dekorativního umění, které se bude konat v roce 1915, vše mělo být na podporu postavení Francie v této oblasti průmyslu. Kvůli první světové válce, byla tato situace odložena až do roku 1925, kdy získala název výstavy Internationale des Arts décoratifs et Industriels Modernes. Konala od dubna do října a  přilákala více než šest milionů návštěvníků. Vstup pro vystavovatele byl pouze pro zvané, a všechny práce musely být ve stylu moderního designu.

Ruhlmann měl na výstavě několik  pavilonů v nichž je užita  práce jiných umělců a designérů. Například můžeme zmínit práce mistrů v  pavilonu d’un Collectionneur, kde se jedná o olejomalby od Jeana Dupase Les Perruches, zobrazující ženské akty s papoušky, původně visící nad krbem. Ozdobou  pavilonu byl klavír navržený Ruhlmannem, jenž je vyroben z exotických materiálů jako je dřevo  Amboyna Macassar eben.

Věřil, že móda bude působit  mezi bohatými  elitami, protože oni byli ti, kteří si mohli dovolit náklady na experimentování. Dále věřil, že celý smysl módy byl pro zobrazení bohatství. Ve skutečnosti Ruhlmann tvrdí, že i přes vysoké ceny přišel o část peněz na každém kusu nábytku, protože používal drahé materiály a hlavně množství času a úsilí, který každý kus nábytku potřeboval.

V roce 1933 Ruhlmann zjistil, že je nevyléčitelně nemocný. Ve své poslední vůli zmiňuje, že společnost dokončí všechny své zakázky a následně na to bude rozpuštěna.

Jacques-Emile Ruhlmann měl obrovskou reputaci jako designér nábytku, kterou využil při vytváření svých prací. Jeho díla se dochovala neporušená a může být spatřen ve stálé sbírce, ve Victoria and Albert Museum v Londýně, Metropolitan Museum of Modern Art v New Yorku, Philadelphia muzeum umění, stejně jako ve Victoria and Albert Museum.

Zdroje:

http://artantiques.allinfo-about.com/weekly/features/ruhlmann.html

http://en.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile-Jacques_Ruhlmann

Posted in Art Déco

22.11.2011
11.29
by: Redaktor

Jules Leleu

(1883 – 1961)

Jules Leleu se narodil v Boulogne-sur-Mer, na předměstí Paříže. Jules se zajímal o sochařství a design, a studoval sochařství u Théophile Deman. Začal prezentovat svoje sochy od roku 1905. Spolu se svým bratrem Marcelem, převzaly rodinný podnik od svého otce.Vlastnily dílnu a salón pro prezentaci vlastních návrhů.

V roce 1918 se rozhodl pro navrhování a výrobu nábytku jako své povolání. Brzy Jules ukazoval svůj nábytek na několika významných a vlivných salónech v Paříži.

V roce 1922 se zúčastnil  Automne Salon,

V roce 1924 si otevřel  galerii na Avenue Franklin a dále vystavoval na různých salónech.

V roce 1925 vystavoval na výstavě užitých umění, pro kterou navrhl židle Grand Salon a hudební salón, jako část výstavy francouzského velvyslanectví a také vystavoval kompletní sadu nábytku v jeho vlastním salonu na Esplanade des Invalides.

Vyhrál Velkou cenu na výstavě 1925, a jedna z jeho skladeb byla koupena Metropolitním muzeem v New York City.

Jeho nábytek byl hodně obdivován pro své klasické linie a modernu – dvě zdánlivě protichůdné myšlenky,  Leleu byl schopen  spojit a vytvořit bezchybně elegantní a výrazný design. Jeho nábytek byl často srovnáván s jeho slavnějším současníkem Emilem Ruhlmannem.

Stejně jako Ruhlmann, Leleu používá vzácná dřeva, slonovinové vložky a další luxusní prvky, které jsou charakteristickým znakem umění pro Art Deco v nábytku, ale řada dalších návrhářů nábytku  v umění  ArtDeco používalo tyto luxusní materiály

Leleu měl svůj vlastní výrazný a sofistikovaný styl – často střízlivý a reflexní podle tradičního francouzského designu nábytku, ale také moderních linii a použitých materiálů, a vždy s dobrým vkusem. Jeho starší kusy jsou často smyslně zaoblené, ale jeho formy se postupně stávaly více lineární a umírněné, ovlivnil modernismus okolo roku 1930.

Leleu favorizoval použití dřeva v teplých tónech, jako je Amboyna, Macassar eben, palisandr a ořech.

Lak, který byl zaveden ve Francii v roce 1920, se také stal velmi důležitým dekorativním prvkem. Lak s použitím přírodních materiálů, je velmi obtížný a náročný na práci.

Leleu byl velmi plodný, a také se neustále vyvíjel v rozvoj svého stylu. Ocenění, které získal mu přinesla řadu významných klientů a zakázek, včetně zaoceánských parníků Ile de France a známé a nešťastné Normandie. Mezi další důležité zakázky patřila jídelna pro Elysejský palác, a později, Grand Salon des Ambassadeurs v La Societé des National v Ženevě, který byl nazýván Salon Leleu.

Začátkem  roku 1930 se jeho styl změnil, aby odpovídal  novému modernismu, který se vyvinul z Art Deca. Formy se staly jednodušší a geometrické, se skleněnými zrcadlovými prvky , a byl kladen větší důraz na chromované nebo poniklované prvky.

Od roku 1950 už dělá jeho celá rodina  velmi odlišný styl nábytku – jednoduché lineární designy s použitím syntetických laků v jasných barvách, někdy s jemnými návrhy her barev v laku, a pomocí dalších nových materiálů jako jsou plasty a skleněná vláken, a použití oceli nebo hliníku. Když z firmy odešel, jeho synové převzal podnik. Leleu zemřel v roce 1961

Nábytek

RICHELIEU SOFA

LELEU "RICHELIEU" ART DECO

Toto sofa je jedním z jeho nejvýznamnějších děl. Dýha z růže na dubovém rámu. Hřbet je mírně zapuštěný. Bronzové detaily zdobí přední části rámu a sofa se opírá o čtyři elegantně tvarované nohy.

Zpracování a design jsou výjimečné, a Leleu je podepsán ve slonovině.Proto je to velmi zvláštní kus nábytku. Pochází z bytu v exkluzivním 16. arrondisement v Paříži, který byl kompletně vyzdoben Leleuem.

78 x 215 x 75 cm.

Jules Leleu, Paříž


  • CHEVAL MIRROR

Dřevo Amboyna vykládané slonovinou.Toto krásné Cheval zrcadlo bylo součástí ložnice, které Leleu vytvořil pro paní. Chenard v roce 1923. To bylo vystaven téhož roku v Salon des Artistes Décorateurs v Paříži. Tento kus, ve tvaru ušního boltce je vyroben ze dřeva Amboyna, palisandrových plátků a se slonovinou intarzii

JULES LELEU CHEVAL MIRROR

Leleu, Francie, 1923.

  • ŽIDLE ZE SYCAMOROVÉHO DŘEVA

Tyto krásné židle, model no. 2799,byly favority Jules Leleua, velkého francouzského malíře a návrháře nábytku. Tento stejný model je znázorněn v knize od Francoise Siriex  “Dům Leleu“ na straně

459. 34,5 „H x 23,5″ W x 24 „D

JULES LELEU: ŽIDLE ZE SYCAMOROVÉHO DŘEVA

Zdroje :

ART DECO NÁBYTEK, Alistair Duncan, pp118-119

ART DECO, Victor Arwas, pp 301-302

www.primaveragallery.com/biography/leleu-bio

Posted in Art Déco

15.11.2011
16.42
by: Redaktor

Kréta a Mykény

STARÁ KRÉTA A MYKÉNY (3000 – 1450 př.n.l.)

Nejstarší evropská civilizace vznikla na ostrově Kréta asi před 4500 lety. Po legendárním králi Minoovi se nazývá minojská civilizace. Na Krétě bylo postaveno několik velkých měst spojených dlážděnými cestami, každé z nich bylo malým městským státem. Uprostřed města stál vždy palác s tekoucí vodou, výzdobou, okny a kamennými sedadly. Zdejší řemeslníci se proslavili jako hrnčíři a stavitelé. Zhotovovali také krásné stříbrné a zlaté šperky. Nejhonosnější palác se nacházel v hlavním městě Knossos. Měl přepychové královské komnaty, místnosti pro náboženské obřady, dílny a školu. Palác byl postaven ze dřeva, kamene a hlíny.
- navenek nepravidelný, uvnitř pravoúhlé místnosti, palác podobný labyrintu – spleť místností a chodeb – 800 místností
- západní část – representativní, hlavní schodiště, trůnní sál – dochované nástěnné malby – zvířecí motivy, kult býka, slavnosti, tance, zásobárny
- východní část – soukromé zázemí, královnin sál dvojité sekery, koupelna, záchod splachovací
- palácové sloupy – nahoru se rozšiřují, nahoře též hlavice: abakus, echinus, sloupy však nejsou odvozeny z žádného tvaru v přírodě – nekopírují žádnou rostlinu, jako v Egyptě a Mezopotámii – styl dorský
- nádvoří – symboly dvojitých rohů (kamenné, v nadživotní velikosti) míří pohled na horu padlého Titána a na jiná důležitá místa v krajině                                                                                                                - typ domu Megaron = trůní sál, ohniště nebo bazén uprostřed, kolem 4 – 6 sloupů, pak předsíň, nakonec sloupové předsálí, vycházejí z něj řecké chrámy.

Obyvatelé kréty byli zkušení staviteli lodí. Plavili se na nich po Egejském moří a do Egypta a všude rozváželi svoji keramiku  a další řem. výrobky

Mykény se velice rychle od Kréty učily, takže vznikla pozoruhodná kultura krétsko – mykénská.

Město Mykény bylo centrem první řecké civilizace, která vznikla po minojské kultuře na Kréťe. Než začali Mykéňané stavět pevnosti a města, pochovávali své vůdce do propracovaných hrobek ve tvaru úlu – (Átreova pokladnice).

Mykénské řemeslo dosahovalo vysoké úrovně. Zejména ušlechtilé kovy a polodrahokamy dále kámen, slonovina, skelné hmoty, jantar, keramika. Kromě toho však achájští řemeslníci pracovali i s materiály jako byly textilie a dřevo.                                                                                                                                    Dřevo, které bylo v mykénské době důležitým materiálem, podléhalo ovšem zkáze, takže z něho po 3000 letech zůstaly nepatrné zbytky jen za zvláštních okolností (např. dřevěné předměty z pol. 2. tisíciletí př. n. l. na Théře pod vrstvou sopečného příkrovu, nebo dřevěná schránka ze sykomorového dřeva, nalezena v jednom ze šachtových hrobů v Mykénách z doby cca 1550 př. n. l.). Mnoho předmětu ze dřeva je evidováno na lineárních tabulkách, zejména v pylské subsérii Ta. Záznamy o stolech, křeslech, stoličkách pod nohy apod.

Úplně první vykopávky byly v Mykénách vedeny v r. 1841 řeckým archeologem K. Pittakissem- objevil Lví bránu z velkých kamenů. Hl. vchod do akropole města. Další vykopávky byly v r. 1874 vedeny H. Schliemannem. Např. Zlatá maska nalezena v hrobě v Mykénách. Byl přesvědčen, že to je Agamemnonova maska. Zlatý pohár, mykénská truhla, krétská keramika – často zdobena zvířecími motivy (delfíni) atd.

Obrázky:

Půdorys – Megarón                                               Mykénský Megarón

Lví brána v Mykénách                                                       Zlatá (Agamemnonova) maska

Trůnní sál v Knóssu                                                                   Dochované nástěnné malby v paláci Knóssos

Átreova pokladnice                                                                  Krétská keramika

Zdroje literatury:

Knihy -

- DĚJINY SVĚTA, vydalo Ottovo nakladatelství, s.r.o. Lublaňská 61, 120 00 Praha2, v divizi CESTY

- ZLATÉ MYKÉNY, Antonín Bartoňek, vydalo nakladatelství Panorama v Praze v r. 1983

Internet –

http://maka.webzdarma.cz/statnice/du_du03

http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=80

Posted in Starověk

15.11.2011
16.26
by: Redaktor

Tut- anch- amonova hrobka

Tut-anch-amonova hrobka

Objevena 25. listopadu 1925 Howardem Carterem

Hrobka jednoho z faraónů 18.dynastie, který vládl přibližně 8 let. Za své vlády provedl reformu náboženství po Achnatonovi, který zavedl víru v jednoho boha.

Ač byla hrobka otevřena před Howardem, našla se v ní mnoho pokladů, mezi jinými i dokonale zachovalý nábytek.

Mezi ne úplně známý nábytkový kus patří Malovaná truhlice. Tato truhlice má půlkulaté víko a všechny její plochy zdobí obrazy Tut-anch-amona ve válečném voze. Na jednom z do detailu vymalovaných obrazů je znázorněn v bitvě s Afričany, za ním jsou sluhové s vějíři a další vozatajové a lučištníci. Král drtí pod kopyty koní nepřátele a shora naň dohlíží ochranná bohyně Nechbet a bohyně Wazet.

K truhlám patří také cedrová truhla dýhovaná ebenem a vykládaná slonovinou, která se dala přenášet díky výsuvným tyčím na spodní desce truhly.

Jelikož se slonovina v tomto období používala stejně jako dřevo, je zde i krabice pro klenoty, která je vytvořena ze slonoviny. Přední desku zdobí vyřezané faraónovo jméno, a na zadní straně je stonek s lotosovou hlavicí, symbolem Horního Egypta.

Další nábytek je dětská židle vyřezaná z ebenu a vykládaná slonovinou. Nohy jsou zakončeny lvími tlapami, jejichž drápy jsou ze slonoviny. Sedák této židle je konkávně prohnutý, čtvercového tvaru. Výplně mezi sedákem a područkami jsou pozlaceny a obsahují motivy antilop a květin. Opěradlo je vykládáno slonovinou, která s černým ebenem tvoří velice působivý kontrast.

Mezi židle z této hrobky patří i cedrová vyřezávaná židle. Je zdobena zlacenými hřeby, drápy na nohou jsou pokryty zlatými plátky. Má prohnutý sedák čtvercového půdorysu. Opěradlo je prořezávané a vyřezávané. Uprostřed vyřezávané častí sedí osoba na stoličce (znak zlata). Nad tímto výjevem se rozkládá na horním vlysu rámu okřídlená zlatá koule s dvěmi královskými brejlovci.

Nejvýznamnější nábytkový kus zde je Tut-anch-amonův trůn. Je to dřevěná židle, která je pokrytá zlatými lístky, a vykládána sklem, drahokamy a zdobena majolikou. Nohy jsou vyřezány jako lví tlapy, nahoře končí hlavou lva ze skla. Opěradla jsou  ve tvaru okřídlených hadů s hlavou z fialové majoliky. Hadi chrání nápisy se jménem faraóna. Zároveň spojují sedák s opěradlem. Toto opěradlo obsahuje výjev z lázní, kdy faraón sedí na židli a královna k němu natahuje ruku. Tento výjev je bohatě vyzdoben majolikou, zlatem a polodrahokamy. Ve spodní části trůnu byla prořezávaná a zlacená výplň tvaru papyrových a lotosových květů, značící spojení zemí Horního a Dolního Egypta.

Mezi dalším nábytkem zde bylo například královo lůžko stojících na lvích nohách vyřezaných z ebenu a opět prohnutým rámem s vypleteným roštem. Zadní čelní deska je prořezávaná také z ebenu a vykládaná slonovinou, některé části jsou i pozlaceny. Znázorňuje bohyni Tavrety a boha Bosa, což byli ochranní domácí bohové.

V této hrobce se nalezlo nejméně 700 předmětů, které zanechaly odkaz ze starých dob. Ať to jsou jeho hole ve spodní části zakončeny řezbou z ebenu ve tvaru otroka, jakožto i luky, které měli na koncích afrického otroka, která měl na krku zářez pro tětivu.Při každém výstřelu král jakoby měl pocit, jakoby škrtil dva otroky. Zachoval se i ochranný krunýř krále, který patří k nejhezčím klenotům svého druhu.

Zdroje:

Hrobka Tut-anch-amonova objevená zemřelým Earlem z Carnarvonu a Howardem Cartrem. |n Sv. 1 / |c Howard Carter, A.C. Mace ; z anglického originálu přeložil Samuel Kostomlatský ; český úvod František Lexa

Vydáno:  Brno, A. Vaďura, 1925

Zapomenutý faraón: objev Tutanchamonova hrobu, největší dobrodružství archeologie – Philipp Vandenberg

Praha : Vyšehrad, 1987

Obrazky z knihy:

Hrobka Tut-anch-amonova objevená zemřelým Earlem z Carnarvonu a Howardem Cartrem. |n Sv. 1 / |c Howard Carter, A.C. Mace ; z anglického originálu přeložil Samuel Kostomlatský ; český úvod František Lexa

Vydáno:  Brno, A. Vaďura, 1925

Posted in Starověk

15.11.2011
15.52
by: Redaktor

Neolit

Neolit – mladší doba kamenná je přelomovým obdobím v dějinách lidstva, změnou přírodných podmínek nastáva krize v obživě, která podmínila změnu spusobu života, ve kterém se namísto lovu a sběračství stalo hlavním zdrojem obživy pěstování obilí a chov dobytku. Je to období „neolitickej revoluce“, která představuje přechod od loveckého spusobu života na ustálený.

S nástupem neolitu začali vznikat i řemeslá.Mezi nejstarší patří:výroba keramiky a tkaní látek. Výroba keramiky znamenala převrat ve vaření a skladování potravin. Látky se tkali na jednoduchém tkalcovském stavu a tkali se z rostlinných vláken- lan, konopí a vláken živočišného puvodu – ovčí a kozí vlna.


Tenhle tvz. „nový“ spusob života si vyžádal i zdokonalení lidských obydlí. Typické domy v neolite na europskem kontinentu bývali velké, dvojprustorové nebo trojprustorové a byli postavěné kolovou konstrukcií se stenami,které byli omazané hlínou a vyplétané proutím.


Materiály , ze kterých byl v neolitu vyráběný nábytek , byli opracovaný nebo-li přisekávaný kámen a opracované dřevo . Dalšími materiály byla také sláma a hlinitá půda a v některých případech to byly i kosti, které však byli využívaní jenom minimálne.

První primitivní, ale funkci plnící nábytek se vyskytoval s prvními lidskými sídly již v pravěku. Zpočátku byl používán v jeskyních u ohnišť a byl vyroben podobně jako samotné obydlí a to z posbíraného nebo pazourky opracovaného dřeva, kamenů a v nekterých případech i z kostí. Běžně však lidé v neolitu používali k výrobě dřevo, především větve.

Dřevo bylo zcela běžným materiálem pro zařízení obidlí – pokud ho v dané lokalite bylo dostatek. Opracovávalo se nástroji a pomocí ohně, kterým se dal vytvořit do dřeva otvor a tímhle spusobem mohl také vzniknout první pevný spoj.

Na spracování velkých kusu dřev používali broušené sekyry a dláta. Mezi broušené nástroje patří i mlaty a sekyromlaty . Ze štípaných nástroju se dále používají delší čepele, škrabadla, hroty a jiné. Nadálej se využívá kost a paroh na výrobu menších nástroju a předmětu jako byly šídla, hladítka, rydlá, hroty, závěsky a pod.Díky tomu, že vytvořili různé nástroje mohli vyrábět nábytek z dílců spojených čepem nebo oplétaným spojem (koženými řemínky, liánami).

Tím vznikly různé lehátka proplétané proutím nebo trávou , police a pod. Také byl zhotoven i stul , který nebyl ničím jiným, než do potřebné polohy vyvýšená část podlahy a podobne bylo zhotoveno i sedadlo.

Posted in Pravěk