Kubistické přetváření skutečnosti se rozšířilo v pracích mnoha umělců do celé evropy. Čeští architekti v letech zrození kubismu v malířském umění a v sochařství plně navázali na francouzský malířský směr a předběhli tak svou dobu.
V letech, kdy nastupující individualistická moderna svojí strohostí, střízlivostí a věcností neposkytovala nastupující generaci dostatek možnosti k uměleckému uplatnění, nastoupila svoji tvůrčí cestu i skupina mladých českých architektů. V krátkém období před první světovou válkou vystoupili proti racionalitě moderny Pavel Janák (1882-1956), Josef Gočár (1880-1945), Vlastislav Hofman (1884-1964), Josef Chochol (1880-1956), ale i Otakar Novotný (1880-195
, Antonín Procházka (1882-1945), Rudolf Stockar (1886-1957), dále také individualista Emil Králíček (1877-1930). Tito mladí architekti našli svůj osobitý výraz v typicky českém kubismu. Odmítli nejen historismy a secesi, ale i cesty racionálních tvarů. Architekti odmítali vycházet pouze z tradiční vertikály, horizontály a pravého úhlu, na prvním místě byl kladen důraz na formu a abstrakci, nikoli na techniku a materiál. Navrhované předměty plně odpovídaly prohlášením a přesvědčení mladých architektů, že: ,,architektura je věcí formy, ne účelu, materiálu a nemá žádných hranic“(P.Janák,1910).
Divoká a dramatická hra, vycházející z úsilí výtvarně překonat hmotu. Bylo to i architektonické vyjádření krystalů, dokazující nenapodobitelný architektonický princip přírody. Šikmá plocha a jednoznačně vyjadřované úsilí o uvedení hmoty do pohybu-dynamiku-se staly základem celé tvorby mladých architektů. Bylo to současně hledání čistého výrazu bez dalších přídavných dekorativních prvků.
Zvýšená potřeba při vybavování interiérů byla vyplňována nábytkovými předměty, které v té době byly vyráběny ve značných objemech, bez výtvarných hodnot, se směsicí různorodých ornamentů; přes snahu o moderní interiéry byly při tvorbě nábytku stále jen rozmělňovány dekorativní prvky. Byla to zcela rutinní produkce výrobců nábytku. Za této situace bylo v Praze r.1908 vytvořeno družstvo Artěl(Ateliér pro výtvarnou práci), stejně jako Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny) usilující o tvorbu výtvarně kvalitních předmětů.
Z iniciativy Pavla Janáka a Josefa Gočára, ve spolupráci s podnikateli, byli také v r.1912 založené Pražské umělecké dílny, které vyráběly především nábytek a drobné umělecké předměty. Řemeslná virtuozita českých truhlářů poskytovala široké možnosti realizace konstrukčně složitých návrhů a umožňovala stavbu i těch nejnáročňějších předmětů. Díky těmto řemeslnickým dovednostem mohli čeští architekti experimentovat v duchu kubistických teorií. Ve svých návrzích nábytku často opomíjeli těžkosti výroby, nerespektovali základní technologické možnosti a vlastnosti materiálů, samotná stavba mnohých nábytkových předmětů často neodpovídala ani tehdy dostupným materiálům a běžným truhlářškým konstrukcím – na prvním místě byla základní idea-kubismus.
Použitá literatura:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění-vybrané kapitoly z historie,Grada,2000
http://digitalgallery.nypl.org
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kubismus
Pavel Janák, židle
Josef Gočár, skleník
Josef Gočár, psací stůl
Josef Gočár, pohovka
Josef Gočár, křeslo
Josef Gočár, krbové hodiny,mosaz
Pavel Janák, psací stůl
Pavel Janák, pokoj ředitele
Pavel Janák-konferenční síň presidia
Vlastislav Hofman, židle