Mission style

,,Mission Style“ je obecný termín často odkazující na styl archytektury španělských misií na jihu USA. Příklady této architektury jsou rozmístěny po celém jihozápadě Spojených států a Mexika, nebo na grafických prvcích amerického hnutí A&C .

Jak už to bývá, s architekturou je neodmyslitelně spojené vnitřní vybavení domu, soudobá nábytková tvorda. Tedy k heslu ,,mission stle“ jedním dechem připojujeme heslo druhé, jméno amerického průkopníka myšlenek A&C, ,,Gustava Stikleyho“

Gustav Stickley

*1858 – † 1942

Je ozačován za mistra řemesla, návrháře nábytku i architekta.

Jeho nábytek se drží jednoduchosti, poctivé řemeslné práce a využívání lokálních materiálů.

Ve své dílně se nebránil využívání moderních strojů. Přestože zrychlovali a zjednodušovali výrobu (čímž se nábytek také stal levnějším), nestalo se tak na úkor kvality!!

Začátky…

Stickley získal základní nábytkářské dovednosti v továrně na výrobu židlí u svého strýce v Pennsylvanii. Tuto továrnu také počase převzal a přestěhoval do Binghamtonu. Krátce experimentoval se secesním designem, ale sám sebe nakonec našel v nábytkářském stylu průkopníků anglického Arts & Crafts a začal s realizací vlastních nápadů…

Po roce 1898, začíná vyrábět jednoduchý nábytek z dřevěných prken s čepovými spoji a prakticky bez dekoru.

Stickleyho konceptem se stal tzv. ORGANICKÝ DŮM.

Při jeho stavbě se snažil využívat lokální materiály, jednoduše dostupné a ne tak drahé jako ty dovážené. Dům měl být dokonale zasazený do krajiny, nejlépe s velkými okny orientovanýmina jih. Krajina ovlivňovala vzhled domu, dům potom vzhled krajiny… Často se stávalo, že do svých návrhů zapracoval kus skály, nebo jinou z krajinných dominant. Stejně jako samotná stavba, bylo pro Stickleyho neméně důležité jeho vybavení. Nikdy nesměl chybět krb, tedy ,,teplo domova“ a kolem něj rozestavěné ostatní vybavení. Jednoduchý robustní nábytek byl opět vyráběn z domácích, snadno dostupných materiálů.

Spojení s Harvey Ellisem…

Spojení těchto dvou velkých osobností, ačkoliv trvalo pouhých sedm nebo osm měsíců ( r.1904 Ellis umírá), dalo vzniknout krásným nábytkovým kusům. Ellisův cit pro detail a ornament dotvořil Stickleyho nábytek k naprosté dokonalosti. Na svět přicházela díla doplněná jemnou ornamentikou, naprosto se nevtírající a tím také tolik oblíbenou…

Často se setkáváme s názorem, že Ellis navrhoval a Stickley vyráběl.

Názorná ukázka tvorby…

Interiéry:


Posted in Nezařazené

Ludwig Mies van der Rohe

Ludwig Mies van der Rohe – architekt

*1886 – † 1969

Roku 1886 se v Cáchách narodil Maria Ludwig Michael Mies, později známý jako Ludvig Mies van der Rohe, jeden z nejvýznamnějších německých architektů.

,,Jeho otec byl kameníkem a v jeho dílně také Mies původně pracoval. Odtud pak přešel do berlínské kanceláře interiérového designéra Bruno Paula. “

Od roku 1908 pracoval u architekta Petera Behrense. Zde se projevil jako nápaditý projektant a brzy, navzdory nedostatku patřičného vzdělání architekta, začal přijímat samostatné zakázky pro majetné německé občany. V této době a možná trochu i kvůli oněm bohatým občanům, si také změnil jméno na ,, lépe znějící“ van der Rohe.

Po první světové válce ve své tvorbě experimentuje s moderními styly. Hodně se nechává ovlivnit

tvorbou Waltera Gropiuse a Le Courbusiera. Podle názoru Adolfa Loose se snaží oprostit své projekty od přebytečného dekoru. Velký úspěch slaví stavbou dočasného německého pavilonu pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929 a v roce 1930 dokončením brněnské vily Tugendhat.

V roce 1930 nastupuje na přání Waltera Gropiuse do čela Bauhausu. Ovšem po třech letech je nucen školu uzavřít, kvůli nátlaku německých fašistů. Těm se jeho architertura zdála být málo ,,německou“. V tuto dobu už van der Rohe přemýšlí o odchodu z Německa a v roce 1937 odchází do Spojených států. Usadil se v Chicagu, kde mu bylo nabídnuto místo ředitele katedry architektury při Chicago Armour Institute of Technology.

Společně s Gropiusem a le Corbusierem je považován za zakladatele moderní architektury. Vyjadřoval se jasně, jednoduše, funkčně… Využíval ocel a sklo, které jeho prostory otevírali a provzdušňovali.

Mies – nábytkový génius

Miesovy nábytkové kusy vždy dokonale dokreslovaly prostor. Byly stejně jako celé jeho stavby navrženy v duchu funkčnosti, jednoduchosti, kostrukční a tvarové čistoty a důraznosti na detail.

Vrátíme-li se do roku 1929, tedy do doby kdy v Barceloně vzniká německý pavilon, musíme o něm mluvit jak o celku. Krásná vdušná stavba, otvírající se plynoucí prostor, důraz na detail.

V tomto případě je detailem křesílko Barcelona.

Při navrhování celého pavilonu myslel Mies na to, jak na světové výstavě uvést Německo v co nejlepším světle. V potaz vzal také španělský královský pár, který při zahajování výstavy usedne právě v jeho křesle. Výsledkem je použití drahých materiálů v krásných kombinacích.

Konstrukčně je křeslo klasickým představitelem funkcionalistického luxusu.

Konstrukce i kožený potah jsou ručně opracovány což je činí ještě luxusnějšími.

Celá kolekce se potom stávala z křesel pro jednu, dvě, nebo tři osoby, sofa, lavice, taburetu a konferenčního stolku.

Ve stejné době kdy se Mies věnuje Německému pavilonu, pracuje také na návrhu a realizaci brněnské vily Tugendhat. Zde se krom ,,Barcelony“ objevuje další jeho nábytkový skvost,

křeslo Brno.

Název tohoto křesla je jednoduše odvozen od brněnské vily.

Sériově se začala vyrábět na přelomu r.1931 a 1932 v Německu a vyrábí se dodnes. Existují dvě verze. Jedna z ocelových trubek a druhá z ploché oceli. ( Původně byla použita leštěná ocel, některé dnešní verze jsou pochromované. )

Křeslo Tugendhat


Jedno z trojice nejslavnějších kusů sedacího nábytku, pocházející ,,z hlavy“ modernistického génia, opět použité ve slavné Brněnské vile.

Z dalších zdařených návrhů jmenujme:

Židle MR10 MR20

Daybed

Chaise Longue MR


Nesmíme však opomenout fakt, že nábytek vzniká ve spolupráci s Lilly Reichovou, jeho dlouholetou kolegyní a družkou. V dnešní době je velice těžké konkretizovat který kus je dílem Miesovým a který Reichové. Faktem je, že jejich spolupráce dala vzniknout nádherným nábytkovým skvostům, které zdobily interiéry minulé, dnešní a jistě i ty budoucí…

Tyto kusy se staly zdrojem ispirace pro spoustu světových designerů příštích desetiletí…

Použitá literatura a prameny:

http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=249

Posted in Nezařazené

Řemeslo a materiály v užitém umění ve starověké Mezopotámii

Velká lyra královny Phu Abi po restaurování

Oblast starověké Mezopotámie se nachází mezi dnešními státy Irák a Irán a rozprostírá se mezi dvěma posvátnými řekami Eufrat a Tigris – odtud také název Mezopotámie (ve staré řečtině: mezos-potamos). Mezopotámie nebyla jednotná říše, ale zahrnovala několik národů, které se navzájem překrývali, Sumerská (3000c2400přn), Akkadská (2400-2200přn) a Asyrská kultura. Podobně jako Egypt, i tato říše trpěla nedostatkem kvalitních surovin pro svůj rozvoj, byl zde hlavně nedostatek kamene a dřeva, nejdůležitějších surovin pro výstavbu obydlí, budování armády a uměleckou tvorbu. Díky těmto aspektům se zde velmi rychle rozšířil obchod, který také podnítil vznik písma platidla a zapříčinil se za mocenský rozmach říše.

Materiály využívané v nábytkové tvorbě:

Dřevo – Většinou palmové s nízkými mechanickými vlastnostmi, využívané jako palivo, nebo na výrobu trámů. Díky obchodu zde nalezneme cypřišové, nebo cedrové dřevo, které tvořilo základ pro dřevěné sochy a sošky, které pak byly zlatě polychromované a vykládané drahými kameny (zejména Lapis-Lazuli)

Kov – Od 4. tisíciletí pronikla do Mezopotámie z východu měď a později i bronz, který byl převzat za vlastní a který byl nejspíše používán kromě nářadí i pro kování na tehdejší nábytek. Byla zde využívána metoda ztraceného vosku.

Asfalt – Mezopotamská kultura, byla jedna z prvních, které objevili a efektivně využívali asfalt. Jak pro svícení, tak zejména místo vápna jako pojivo cihel a pro vnější ochranu staveb, kdy jím byly napouštěny cihly a chránili je před místním podnebím. Těchto vlastností využili i pro klížení spojů, nábytku, vyrábění laků, nebo jako dekorační materiál (například tmely)

Pro dekorativní účely bylo využíváno jak zlato a stříbro tak i perleť, slonovinová kost, křišťál apod.

Dochované památky:

Díky nepřízni klimatu se do dnešních dob nedochovali žádné dřevěné nábytkové kusy. Typy nábytkových kusů, můžeme pozorovat pouze jako zobrazení, na četných reliéfech, (sedící Chamurapi a Dareios), plastikách (Lagašský král Gudey), či na mnoha stélách.  Výjimku tvoří archeologické vykopávky doktora Charlese Leonarda Woolley (1880-1960), na území bývalého města Ur. Mezi nejzajímavější nálezy patří hrobka Phu-Abbi (Subad), kde byli nalezeny mimo jiné tři bohatě zdobené lyry a urská standarta, zobrazující vítězný pochod sumerského vojska (jde o část dřevěné skříňky s inkrustací z perleti a lazuritu).

Lyry Phu-Abbi  - Tyto tři strunné drnkací hudební nástroje udivují, jak uměleckou formou, tak uzpůsobením hudbě. Dvě z těchto lyr, jsou vystaveny v Britském muzeu. Velká Lyra, je třetí a nejkrásnější, z nich, byla odcizena při rabování z Bagdádského muzea, po nalezení jejího torsa, byla zrestaurována a navrácena do původního stavu. Hlavní její motiv tvoří stylizovaná pozlacená hlava býka, s vykládaným vousem z Lapis-lazuli, dřevěná zlacená skříň (replika) je ve přední části inkrustována se zobrazením hry býků na Lyru.

Truhlářští řemeslníci a cechy

Řemeslníci měli v Mezopotámii specifické postavení, podle tehdejších představ dokonce dar od samotných bohů, např. od Enki, nebo Ea. Sdružovali se v podobě „cechů“, kde ale mohli být členy pouze mistři. Truhláři a tesaři (původním názvem Nagar, později Nagaru), patřili mezi nejváženější profese, jejichž členové byli ve službách pouze chrámů a paláců a to především z nedostupnosti, vysoké ceny a tudíž i celkové exkluzivity dřeva.

Použitá literatura – José Pijoan Dějiny umění Odeon 1987

Josef Klíma – Lidé Mezopotámie Orbis 1976

Vědecký časopis VESMÍR č. – 12/2011

Posted in Nezařazené, Starověk

ART-DÉCO VE STŘEDNÍ EVROPĚ

   Vznik stylu Art Déco sahá do počátku 20. Století. Jeho rozšíření po Evropě proběhlo především ve 20. a 30. letech. Art Déco bylo nejprve určeno pro bohatší vrstvy, později se ale v jednodušších formách dostalo i k širší veřejnosti. U nás se tento styl dostal na vysokou úroveň. To dokazuje i fakt, že jsme se na výstavě dekorativního umění v Paříži umístili v součtu všech umístění na druhém místě, hned za pořadatelskou zemí. Ovšem největší dílna ve střední Evropě zabývající se tímto slohem se nachází v Rakousku.

WIENER WERKSTÄTTE

   Umělecko-průmyslové dílny Wiener Werkstätte byly založeny v roce 1903. Jejich tvorba stála u kořenů některých uměleckých a designérských stylů dvacátého století, především to bylo Art Déco a funkcionalismus.

   Již v předválečném období jejich tvorba patřila k pilířům Art Déca. V této době jejich užité umění počalo zaujímat veřejnost i v zahraničí. Důležitou roli v tom sehrálo otevření vlastní prodejny v Karlových Varech roku 1909. Zde se mohli s produkty firmy seznamovat návštěvníci lázní, kteří sem přijížděli z celého světa.

   Radikální nástup dekorativních tendencí v tvorbě W. W. lze pozorovat od roku 1915, kdy do firmy přichází Dagobert Peche.  Podobně jako Josef Hoffmann se věnoval všem materiálům. Na rozdíl od Hoffmanna pracoval převážně s realistickými motivy. Potřeby denního užití pokrýval stylizovanými květinami, rostlinami, zvířaty, kterým dával rokokově křehkou, často až bizardní formu. Křehké tvary doplňují pastelové barvy. Plochy nábytku, glazury porcelánu, vzory textilu, malby na skle jsou provedeny růžovými, žlutými a zelenými barvy. Motivy užitého umění, které Peche používal, nacházeli v poválečné společnosti velkou odezvu. Hoffmann ho nazýval největším géniem ornamentu, který se v Rakousku od dob baroka zrodil. V důsledku těžké nemoci Pesche umírá v roce 1923. Po jeho smrti se opět vedení firmy ujímá naplno Josef Hoffmann.

ART DÉCO U NÁS

   V postkubistickém období, po roce 1918 se v nově vzniklém státě projevovala snaha vytvořit nový „národní styl“. Používaly se pro něj názvy: styl Legiobanky, národní dekorativismus, rondokubismus, obloučkový kubismus nebo třetí kubismus. Pojem české Art Déco se začal objevovat až v 2. Polovině 70. Let.

   Nejvýznamnějším letopočtem nejen pro české Art Déco byl rok 1925, ve kterém se konala již zmiňovaná výstava v Paříži, na které se čeští návrháři prezentovali více jak úspěšně. Tvorba často navazovala na některé předešlé slohy, např. na biedermeier. Nejznámějším architektem, který na tento sloh navazoval, byl Václav Ložek. Jeho nábytek vzdáleně připomíná kusy, které o sto let dříve produkovala dílna J. Danhausera.

   Architekt František Roith byl v letech 1924-1929 pověřen navržením architektury a kompletního zařízení pro městskou knihovnu a rezidenci pražského primátora. 

V sálech primátora se objevuje několik opakujících se typů židlí, které navazují na klasické vzory. Křesílko podkovovitého tvaru na prohnutých nožkách zdobí citronová dýha sesazená do geometrických útvarů, které se opakují na dalších typech dveří a ostění.

Zdroje:

http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=14097&sec=10027&lang=cz

http://www.earch.cz/clanek/2987-rondokubismus-ceske-art-deco-4dil.aspx

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-53431440-nadherny-byt-ve-stylu-art-deco-podivejte-se-kde-muze-bydlet-prazsky-primator#fotogalerie-gf108575-11-1324570

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rondokubismus

Cimburek Fr., Dějiny nábytkového umění IV., Argo, 2001

Posted in Art Déco

Art’s and Crafts

Art’s and Crafts

Umělecký směr Arts and Crafts vznikl na konci 19. Století ve Velké Británii. Vznikl na protest proti průmyslové revoluci a strojové výrobě. Arts and Crafts vyzdvihoval středověkou, především gotickou řemeslnou práci a poctivou ruční výrobu. Věřili že člověk chudý i bohatý má právo se těšit z krásných věcí. Chovali stejnou úctu k architektovi i k řemeslníkovi. Práce všech byla stejně důležitá.

V roce 1862 proběhla v Londýně výstava umění, které se účastnil i William Morris, později zakladatel Arts and Crafts, který založil se svými společníky firmu Morris  a Marshall and Fauker. Morrisova účast však byla brána spíše jako nábytkářská odnož Prerafaelitů. Tím však podcenili Morrisovi společenské a umělecké záměry.

Hlavním mottem Arts and Crafts bylo: Hlava, ruce a srdce, které vysvětlovali jako slova k porozumění jejich uměleckého hnutí. Hlava představovala tvořivost a představivost. Ruka vyjadřovala dovednost a řemeslo a srdce bylo obrazem cti a lásky. Podobné hnutí, které se také vracelo k dovednostem minulosti byli také Prerafaelité. Obě hnutí vznikla ve stejnou dobu, proto tato podobnost není náhodná. Prerafaelité Rossetti a Burne Jons dodávali do Morrisovy firmy svoje návrhy.

William Morris byl hlavním zakladatelem a propagátorem tohoto hnutí. Byl vítečný malíř, ale navrhoval také, textilie, okenní vytráže a tapety, psal knihy a pořádal přednášky. Jeho firma Morris  Compeny byla nejvýznamnějším dodavatelem nábytku  a bytových doplňků pro domácnosti v Anglii.

Posted in Nezařazené

Le Corbusier

Le Corbusier

Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Edouard Jeanneret, narozený 6. Října 1887. Původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř. Svým dílem a výtvarným citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury. Je považován za největšího architekta 20. Století.

Narodil se ve Švýcarsku ve městě La Chaux-de-Fonds. V roce 1902 nastupuje jako učeň na uměleckou školu Ecole des Arts Decoratifs. Jeho pozornost k architektuře přivedl až jeho učitel. Již v 17 letech navrhl svou první realizaci. Dům pro rytce Louse Falleta. Dům pojal tak tradičně, že se k němu později ani nehlásí, navzdory tomu, že díky této realizaci si získal místní obyvatele a další zakázky.

V letech 1907-1914 navštěvuje různé země, jako jsou, Itálie, Řecko, Cařihrad, Německo, Paříž a v roce 1911 navštívil Prahu. Sleduje a studuje významné památky a hodně kreslí. Na základě skic a bez vzdělání v architektuře je ve dvaceti letech přijat do ateliéru bratrů Perretových. Tento ateliér je proslulý používání železobetonu. O tři roky později pracuje pro architekta Petra Behrense. Zde poznává Miese van de Rohe.

V letech 1914-1915 navrhl Jeanneret pro Flandry projekt Dom-Ino. Vymysle prostou skeletovou konstrukci, která by se dala dokončit nenosnými zdmi a příčkami. Projekt se nakonec nepostavil. V roce 1920 volí pseudonym Le Corbusier. V roce 1922 se spojuje se svým bratrancem, konstruktérem železobetonových staveb. Spolupracují až do roku 1940.

Roku 1927 publikuje svých Pět bodů moderní architektury.

1. Sloupy: stavět domy na sloupech, čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb.

2. Střešní zahrady: technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady.

3. Volný půdorys: sloupy nesou síly všech podlaží, což umožňuje volné členění prostoru nenosnými příčkami.

4. Pásová okna: systém sloupů nám umožňuje vést dlouhá okna mezi sloupy.

5. Volné průčelí: konzolovitě vyvedené stropy uvolňují průčelí pro naprosto volné řešení oken a průčelí.

Nejvýznamnější a nejslavnějším dílem je vila Savoye v Poissy u Paříže z let 1929-1931. Zde uplatnil svých pět bodů.

Corbusier vypracoval v letech 1935-1937 také čtyři návrhy pro firmu Baťa: urbanistický rozvoj Zlína, projekty typových prodejen obuvi, návrh podnikového města Hellocourot ve Francii a pavilon firmy pro světovou výstavu v Paříži. Ani jeden však nebyl uskutečněn.

Už u některých poválečných realizacích se objevily některé prvky brutalismu, v poválečné době tyto prvky zesílily. Jeho stavby získávají na plastičnosti, působí velice celistvě a sochařsky. Představuje beton v jeho přirozeném stavu, nechává jej v neupravené podobě. V letech 1950-1955 realizuje skulpturní stavbu. Poutní kapli Notre-Dame-du-Haut u města Belfort ve Francii. Zcela se vymyká dobové architektuře.

Další sakrální stavbou je klášter La Tourette v Eveux u Lyonu 1957-1960. Uplatňuje zde sociální cítění a skromnost.

Význam

Le Corbusier je zcela mimořádným architektem a měl silný vliv na architekty a jejich architekturu po celém světě. Mnohé z jeho nápadů a principů se používají dodnes. Jeho architektura je velmi osobitá a proto ho nelze přímo zařadit do jednotlivého slohového období.

Z českých osobností udržoval styky především s Karlem Teige, Bohuslavem Fuchsem i Františkem L. Gahurou. Velmi mu imponovala osobnost Jana Antonína Bati, se kterým měl opravdu aktivní vztah a chtěl sním spolupracovat jako s investorem.

Umřel 27. Srpna 1965 v Cap Martin ve Francii.

Posted in Nezařazené

MARCEL BREUER

   Významný architekt a designér nábytku Marcel Breuer Lajos (přezdívaný Lajkó) se narodil v Maďarsku v roce 1902. Nábytek projektoval z oceli i ze dřeva, snažil se poskytnout maximální pohodlí s minimálním využitím materiálu a práce.

   Ve dvacátých letech odešel studovat a vyučovat na Bauhaus do Výmaru. Zde se snažil držet krok s obecnými zásadami originality a funkčnosti. Své studenty nabádal k tomu, aby tvořili jednoduchými prostředky.  Zde učinil asi nejdůležitější krok své kariéry – počal navrhovat nábytek z ohýbaných ocelových trubek. V roce 1925 navrhl první a nejznámější křeslo z tohoto materiálu, známé jako „Wassily“ (původně bylo navrženo pro malíře Vasilije Kadinského). Chromované trubky, které tvoří konstrukci křesla, jsou potažena kůží. Wassily byla doplňována tzv. Lacciovým stolkem ve stejném stylu, který je kombinací skla a chromovaných trubek. Křeslo se vyrábí nepřetržitě od roku 1925 a mělo vliv na ostatní návrháře, jako byl Mart Stam či Miese van de Rohe. Říká se, že k ohýbání ocelových trubek na Wassily se inspiroval řidítky svého kola Alder.

   V roce 1930 Breuer odchází do Londýna. Jeho odchod byla reakce na problémy Bauhausu s německými nacisty, kteří se v roce 1933 postarali o jeho úplné rozpuštění. V Londýně spolupracoval se společností Isokon. V roce 1935 její sortiment rozšířil o chaise longue z laminovaného bukového dřeva a překližky. U tohoto lehátka dokázal využít moderní nábytkářské technologie pro vytvoření konstrukce, u které je dokonalost tvaru stále prvotní. V různých variantách se toto chaise longue vyrábí dodnes, ovšem většinou bez čalounění, kterým byl originál doplněn.

   I přes své úspěchy při navrhování nábytku byl ve své době Breuer uznávaný spíše jako architekt. Roku 1937 přijal nabídku od Waltera Gropiuse (bývalá vůdčí osobnost Bauhausu) přednášet na Harvardově univerzitě ve Spojených státech. Zde také pokračoval ve své kariéře architekta. Breuerem navržené budovy působí majestátně a velkolepě, ovšem větší slávu mu získaly jeho židle. Zemřel roku 1981 v New Yorku.

Posted in Nezařazené

Jan Vaněk

1891–1962

Jan Vaněk patřil ke generaci umělců, kteří se přímo spolupodíleli na zrodu moderní designérské činnosti v jednotlivých výtvarných oborech a posléze v celé koncepci interiérové tvorby meziválečného období.  Přinesl do obsáhlého spektra nábytkové produkce nové tvůrčí pojetí, záměry a programy, a to nejen z pozice umělce a realizátora, ale také jako teoretik, publicista, typograf, pedagog a podnikatel. Každá tato životní „role“, více či méně úspěšná, tak měla nezpochybnitelný a dalekosáhlý význam pro utváření a naplňování nových idejí a směrů v této specifické oblasti lidské činnosti.
Jan Valerián Vaněk se narodil 13. ledna 1891 v Třebíči. Pocházel z rodiny majitele prosperující stolařské dílny. Motivován tradicí rodinného nábytkářského podnikání i přáním svého otce vystudoval C. k. odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi (1905–1909). Poté odešel do Německa, kde získával praxi v oboru u renomovaných nábytkářských firem. Po návratu v roce 1911 převzal třebíčský rodinný podnik, který reorganizoval a rozšířil pod názvem „Umělecko-průmyslové dílny“. Firma se v roce 1921 stala jednou z výrobních základen vznikajících Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP), v následujících letech největší nábytkové firmy v Československu a nositelky nejprogresivnějších trendů ve výrobě nábytku. Právě v tomto podniku Vaněk realizoval své návrhy základních prvků (knihovničky a sekretáře) přistavovacího nábytku, který stojí na počátku pozdějších slavných skladebných nábytkových sestav UP závodů.
V roce 1925 Vaněk opustil nejen pozici vrchního ředitele, ale i celou firmu a založil v průběhu následujících let zpočátku v Brně a od roku 1934 v Praze vlastní podniky spojené většinou s bytovým designem: S.B.S. Brno = Standard bytová společnost Brno, PMB Praha = Poradna moderního bydlení, DDZ Praha = Dílny pro dům a zahradu.
Aktivně se věnoval též vydavatelské činnosti. Vydávání periodika Bytová kultura (ročník 1924/1925) v české a rozšířené německé mutaci je u nás dodnes považováno za jeden z nejpokrokovějších počinů v prosazování moderních směrů zejména v oblasti interiérové tvorby. Jan Vaněk publikoval odborné stati, studie i komentáře v mnoha dalších časopisech a působil často také v jejich redakčních radách. Spolupracoval během let s řadou domácích a zahraničních osobností – Bohuslavem Fuchsem, Janem Kotěrou, Jaroslavem Gruntem, Adolfem Loosem, Le Corbusierem, Ludwigem Miesem van der Rohe, Bruno Paulem, Amédée Ozefantem, Waltrem Gropiem a dalšími.
Vaňkovy architektonické a urbanistické projekty, byť neprošel odborným studiem, byly tak zákonitým pokračováním jeho všestranné tvůrčí činnosti. Realizoval vzorové malometrážní domky v Černé Hoře (1925), v Brně (1925–1926) a obytnou kolonii v Rybitví (1939–1941). Navrhl adaptaci a přístavbu objektů dětského léčebného ústavu „Zdravá generace“ v Choceradech (1934–1935) a podílel se s Ferdinandem Fenclem na projektu Masarykova sanatoria v Dobříši, dodnes aktuální a dokonalé ukázce architektonického i interiérového pojetí stavby pro daný účel. Byl autorem urbanistické studie a realizace komplexu výrobních provozoven, včetně správní budovy Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze (Východočeské chemické závody, dnes firma Synthesia, a.s.) v Rybitví (1938–1941).
V letech 1939–1944 přednášel na Škole umění ve Zlíně, řešil architektonická pojetí i koncepce řady výstavních projektů pro pražské Uměleckoprůmyslové museum (1937–1941) a Baťovu zlínskou školu (1940–1944). Po válce se účastnil formování nové koncepce rozvoje a výroby podniků dřevozpracujícího průmyslu.
Životní a tvůrčí osudy Jana Vaňka se uzavírají 22. srpna 1962. Umírá tak člověk, jehož aktivita, vynalézavost a organizační schopnosti ovlivnily meziválečnou pokrokovou avantgardu a vlastní tvorba v oblasti hmotné kultury byla vždy zaměřena k potřebám co nejširších vrstev obyvatelstva v duchu jeho životního kréda „Pro dobré bydlení všem“.

Použitá literatura:

http://www.tugendhat.eu/cz/aktualni-informace/vystava-jan-vanek-1891-1962-civilizovane-bydleni-pro-kazdeho-136.html



Posted in Nezařazené

ADOLF LOOS

Narodil se 10. prosince 1870 v Brně, zemřel 23. srpna 1933 v Kalksburg u Vídně. Narodil se v rodině kamenosochaře. Jeho rodný dům stával na dnešní Kounicově ulici, kde dnes stojí hotel Continental. Po studiích na průmyslové škole v Liberci a na drážďanské technické univerzitě se usadil ve Vídni, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí.

Byl klasik moderní architektury, čelný představitel architektonického purismu. Spolu s Leopoldem Bauerem, Josephem Mariou Olbrichem a Josefem Hoffmannem patří k významným rodákům z Moravy a Slezska, kteří ovlivnili evropskou architekturu. Loos byl od roku 1918 československým občanem. Ačkoliv se Adolf Loos za architekta nepovažoval, ovlivnily jeho názory a především dílo generaci jeho současníků i následovníků, architektů i všeobecně kulturně vzdělaných mužů a žen. Svými postoji a dílem se zařadil do předválečného „jiného Rakouska“. Kultura „jiného Rakouska“ se mohla naplno rozvinout po první světové válce v tolerantnějším prostředí rakouské republiky a poválečné Vídně, přestože i zde věčný bojovník Loos nacházel dostatek podnětů k ostré kritice. Základy k duchovnímu prostoru otevřenému diskusi a svobodnému střetávání myšlenek však byly položeny už na přelomu století a Loos byl jedním z jeho tvůrců. Na secesní vídeňský vkus působil jeho asketický účelný styl jako červená barva na býka. Architekti jako on prý nepotřebují tužku, stačí jim guma. Café Museum (Kavárna muzeum) se díky Loosovu strohému interiéru přezdívalo Café nihilismus, obchodnímu domu Goldman a Salatsch na Michalském náměstí, jehož holá fasáda ční přímo naproti honosnému vchodu do Hofburgu, se přezdívalo „obilní silo“ nebo „dekl od kanálu“ (podle rozmístění oken) a terasový Scheuův dům Vídeňáci přirovnávali k alžírským chatrčím. Loos odmítal v architektuře, ale i užitém umění cokoli, co brání plnému využití všech funkcí díla. Prohlašoval ornament za zločin, který jen zbytečně bere čas a peníze, jež by mohly být věnovány užitečnějším věcem. Architektura podle něj nepatří mezi umění, což ale neznamená, že nemá splňovat estetické ideály. Vidí je v harmonii, účelovosti, strohé a důstojné eleganci moderního člověka, zbaveného zátěže starého, v mnohém však i krásného světa. Loos málokdy navrhoval nábytek. Při zařizování interiérů raději skládal a upravoval již dříve vytvořené návrhy. Jako typický příklad takového přístupu lze uvést lehátko , které Loos nechal vyrobit ve Vídni a použil v několika interiérech, ačkoli vzniklo již na konci 19. století v Anglii.


Stavby a realizace

Café Museum ve Vídni, 1899

Polní kříž v Radešínské Svratce 1907

Haus Steiner (Steinerův dům) ve Vídni, 1910

Manzovo knihkupectví ve Vídni

American Bar ve Vídni

obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni, 1911

Haus Scheu ve Vídni, 1913

Cukrovar a vila Viktora Bauera v Hrušovanech u Brna, 1915

Vila majitele cukrovaru v Hrušovanech u Brna, 1917

Dům a studio Tristana Tzary v Paříži, 1926

Müllerova vila v Praze, 1930

Winternitzova vila, Na Cihlářce 10, Praha 5, 1932

Řada bytových interiérů v Plzni

byt v Bendově ul. 10 (1930-1931), movitá kulturní památka

Klatovská tř. 12 (1929)

Klatovská tř. 140 (1930)

Klatovská tř. 19 (1931-1932)

byt v Husově ul. 20 (1931-1932)

Klatovská tř. 110 (1931-1934)

byt v Skrétově ul. 24 (pravděpodobně realizováno některým ze žáků až po smrti A. Loose)

přestavba domu v Husově ul. 58 (1928-1929)

Weinerův byt na nám. Republiky 22 (1931)

Náchod -Kolonie rodinných dělnických domků – Babí, Na Vyšehradě, čp.154-161 (Evidovaná památka číslo 4780)

Obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) na Michalském náměstí ve Vídni

Müllerova vila od Adolfa Loose v Praze-Střešovicích. Pohled od jihu

Posted in Nezařazené

Gerrit Rietveld Thomas

Gerrit_Thomas_Rietveld

(24. června 1888 – 25 června 1964)

Byl významným holandským designérem nábytku a také zároveň architektem. Stal se jedním z hlavních členů nizozemského uměleckého hnutí „De Stijl“. Proslavil se svým návrhem červeno-modré židle a neprojektováním svého domu, jež postavil v roce 1924 v Utrechtu. Rietveld Schröder House, znám také jako Schröder House dostává jméno po jeho ženě, v němž bydleli se třemi dětmi.

Dům je jedním z nejznámějších příkladů  De Stijl architektury. Paní Schröder žila v domě až do své smrti 1985. Nyní je zněj  veřejné muzeum pro návštěvníky.

Od roku 2000 se Schröder House stává světovou kulturní památkou UNESCO.

Rietveld se narodil v Utrechtu v roce 1888 jako syn truhláře. Opustil školu v 11 letech a se učil se u svého otce.

1906 – 1911-pracoval jako projektant pro CJ Begeer, klenotníka v Utrechtu.

1911 zakládá vlastní truhlářskou firmu, která je v provozu po dobu osmi let.Ve stejnou dobu studoval i architekturu a seznámil se s několika zakladateli De stijl.

Svoji červeno-modrou židlí naznačil radikální změnu v teorii architektury, kterou se proslavil v roce 1917. Je to jeden z prvních výzkumů uměleckého hnutí ve třech rozměrech. Jeho neobvyklé designové návrhy nábytku využil volně s variabilním využitím v prostoru a ukázal tak hlubší pochopení dynamických prostorových představ.

V roce 1920 přichází s nápadem jak  vyřešit sociální bydlení s novými technologickými postupy a materiály. Zrodila se myšlenka „odhmotnění“ dokázal utvářet domy z prefabrikovaných materiálů, jako byly betonové desky, který byly  v té  době neobvyklým materiálem.

Zig Zag Židle, kterou tvoří pouze čtyři prvky s použitým systémem propojení.Vizuálně vypadá jednoduše a popírá poměrně složité konstrukce.Tento design rodící se v roce 1934 je výrazem „De Stijl“. Zig zag může sloužit jako židle ale i jako odkládací stolek. V použitém originálním znění se stává materiálem třešňově dřevo.

V letech 1942 a 1948, Rietveld vyučoval na několika institucích v Holandsku.

V roce 1951 navrhl retrospektivní výstavu o De Stijl, která se konala v Amsterodamu, Benátkách a v New Yorku. V dalších letech získal  řadu prestižních zakázek včetně holandkého pavilonu.

Rietveld se dočkal mnoha uznání. V roce 1963 byl zvolen čestným členem Bond van Nederlandse Architecten av roce 1964 získal čestný titul od Technische Hochschule v Delft.

Po jeho smrti se akademie výtvarných umění v Amsterdamu stala součástí vyššího odborného školství, byl jí udělen status akademie výtvarných umění, ovšem tento název byl změněn na Gerrit Rietveld Academy na jeho počest. Jeho práce je porovnávána se znáními součastníky jako byl Wright, Le Corbusier nebo Mies van der Rohe.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Gerrit_Rietveld

http://www.greatbuildings.com/architects/Gerrit_Rietveld.

Schröder house


Zig zag chair

interiér Schröder house

Posted in Art Déco