Kubistické přetváření skutečnosti se rozšířilo v pracích mnoha umělců do celé evropy. Čeští architekti v letech zrození kubismu v malířském umění a v sochařství plně navázali na francouzský malířský směr a předběhli tak svou dobu.
V letech, kdy nastupující individualistická moderna svojí strohostí, střízlivostí a věcností neposkytovala nastupující generaci dostatek možnosti k uměleckému uplatnění, nastoupila svoji tvůrčí cestu i skupina mladých českých architektů. V krátkém období před první světovou válkou vystoupili proti racionalitě moderny Pavel Janák (1882-1956), Josef Gočár (1880-1945), Vlastislav Hofman (1884-1964), Josef Chochol (1880-1956), ale i Otakar Novotný (1880-195, Antonín Procházka (1882-1945), Rudolf Stockar (1886-1957), dále také individualista Emil Králíček (1877-1930). Tito mladí architekti našli svůj osobitý výraz v typicky českém kubismu. Odmítli nejen historismy a secesi, ale i cesty racionálních tvarů. Architekti odmítali vycházet pouze z tradiční vertikály, horizontály a pravého úhlu, na prvním místě byl kladen důraz na formu a abstrakci, nikoli na techniku a materiál. Navrhované předměty plně odpovídaly prohlášením a přesvědčení mladých architektů, že: ,,architektura je věcí formy, ne účelu, materiálu a nemá žádných hranic“(P.Janák,1910).
Divoká a dramatická hra, vycházející z úsilí výtvarně překonat hmotu. Bylo to i architektonické vyjádření krystalů, dokazující nenapodobitelný architektonický princip přírody. Šikmá plocha a jednoznačně vyjadřované úsilí o uvedení hmoty do pohybu-dynamiku-se staly základem celé tvorby mladých architektů. Bylo to současně hledání čistého výrazu bez dalších přídavných dekorativních prvků.
Zvýšená potřeba při vybavování interiérů byla vyplňována nábytkovými předměty, které v té době byly vyráběny ve značných objemech, bez výtvarných hodnot, se směsicí různorodých ornamentů; přes snahu o moderní interiéry byly při tvorbě nábytku stále jen rozmělňovány dekorativní prvky. Byla to zcela rutinní produkce výrobců nábytku. Za této situace bylo v Praze r.1908 vytvořeno družstvo Artěl(Ateliér pro výtvarnou práci), stejně jako Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny) usilující o tvorbu výtvarně kvalitních předmětů.
Z iniciativy Pavla Janáka a Josefa Gočára, ve spolupráci s podnikateli, byli také v r.1912 založené Pražské umělecké dílny, které vyráběly především nábytek a drobné umělecké předměty. Řemeslná virtuozita českých truhlářů poskytovala široké možnosti realizace konstrukčně složitých návrhů a umožňovala stavbu i těch nejnáročňějších předmětů. Díky těmto řemeslnickým dovednostem mohli čeští architekti experimentovat v duchu kubistických teorií. Ve svých návrzích nábytku často opomíjeli těžkosti výroby, nerespektovali základní technologické možnosti a vlastnosti materiálů, samotná stavba mnohých nábytkových předmětů často neodpovídala ani tehdy dostupným materiálům a běžným truhlářškým konstrukcím – na prvním místě byla základní idea-kubismus.
Použitá literatura:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění-vybrané kapitoly z historie,Grada,2000
http://digitalgallery.nypl.org
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kubismus