O egyptském řemesle máme dnes poměrně přesnou představu. A to díky podrobnému vědeckému výzkumu, který na tomto území kontinuálně probíhá již od počátku 19. století od Napoleonova tažení do Egypta. Skutečný průlom ve studiu egyptské kultury, však znamenalo úplné rozluštění hieroglyfického písma Jeanem Francois Champollinem na přelomu let 1821 až 1822. Z archeologických vykopávek se dochovalo velké množství artefaktů, soch, nábytkových kusů, svitků a nástěnných maleb. Příznivé klima, stabilní teplota během roku a poměrně velké sucho, poskytlo podmínky ideální pro konzervaci materiálů. Nejznámějším nalezištěm je hrobka faraona Tutanchamona v Údolí králů. Tyto vykopávky nám poskytují nejvýznamnější doklad o starověké výrobě nábytku a uměleckém zpracování dřeva a dobové technologii. Díky sofistikovanému náboženství, jehož podstatnou součástí byl pohřební kult vědci nalézají v hrobkách bohatou škálu předmětů, dekorací a nábytku, které mají sloužit zemřelému v posmrtném životě. Výroba nábytku v Egyptě je doložena až od doby Archaické[1] tzn. od první Dynastie (3150-2700 př. K.), přičemž největší rozkvět řemesel zaznamenáváme v období 18. Dynastie za vlády faraona Tutanchamona (1543- 1292 př. K.).
Egyptské podmínky byly poměrně chudé na kvalitní dřeviny vhodné k uměleckému zpracování , vyskytovaly se zde zejména palmy (používaly se na výrobu rakví, stolů, dveří), tamarišky (držadla na nástroje), akacie (lodě a zbraně, lusky akacie se používaly na vydělávání kůží a získávání arabské gumy) , fíkovník (sochy). Vzácnější druhy jako eben, růže nebo teak se dovážely z Indie a Afriky, jedle a cedr ze Sýrie.
Egyptské umění do značné míry splývalo s uměleckým řemeslem. Vrcholem pro umělecké řemeslo v Egyptě bylo období 18. Dynastie. O Egyptském řemesle se dozvídáme z písemných pramenů a vyobrazení zachycených na nástěnných malbách hrobek a chrámů. Řemeslníci ve starověkém Egyptě byli početnou a společensky významnou vrstvou už v období Staré Říše. Pracovali zejména v dílnách při královském palác,i chrámech a domech velmožů. Řemeslníci na základě zakázky s předem stanovenou mzdou, někteří využívali i jistých výhod (např. Dér – el – Medíny – vesnice řemeslníků pracujících v Údolí králů).
Egypťané používali širokou škálu nábytku – skládací židličky, nízká sedačky, postele , židle, skříně, truhly a stoly. Od nejjednodušších stoliček , přes sedačky až po bohatě zdobené panovnická křesla a trůny. Nábytek panovníků byl zdoben atributy, které zdůrazňovali panovníkův božský původ. Nohy nábytku byly vyřezány do tvaru zvířecích tlap, vytočených dopředu, nejčastěji lví nebo býčí, což mělo symbolizovat panovníkovu autoritu. Egypťané používali širokou škálu zdobení, geometrické vzory, vlnovky, spirály, šachovnice, přírodní vzory – květy rostlin, girlandy, podoby savců, ptáků a ryb , náboženské symboly z nichž nejznámější je skarab, nebo okřídlené slunce. Židle byla původně určena jen panovníkovi měla reprezentační funkci později se rozšířila i mezi nižší vrstvy, pozůstatek této původní funkce můžeme pozorovat v její konstrukci - trámky jsou spojené v pravém úhlu. Naproti tomu židle zhotovované pro panovníky byly bohatě zdobeny řezbami a vykládány slonovinou a přizpůsobeny tvaru těla mnohdy doplněny čalouněním – volné a pevné polštáře usazené ve speciálních rámových kostrách,mnohonásobně přišívané a prošívané, plněné peřím, žíněmi nebo rostlinými náplněmi. (cedrová židle z Tutanchamonovi hrobky, egyptské křeslo princezny Sitamony) Postele byly konstruovány jako jednoduché lůžkové rámy. Postele královské byly přepychově zdobeny -překližkové čelo opatřené dýhami , vykládané drahokamy , lehce klenuté dno, nohy ve tvaru zvířecích drápů. Jako úložné prostory sloužili pestře pomalované truhly, dokola zdobené sloupky s fajánsovými vložkami, některé velké kusy nábytku byly dekorovány řezbami a reliéfy. Z literárních pramenů a nástěnných maleb máme důkazy o tom že Egypťané používali množství nástrojů -sekyry, soustruhy, teslice, měděné a bronzové pily (od 1. Dynastie)- neznali dvoumužné pily, dláta, paličky vrtáky (klikový – s dole rozštěpeným dříkem, kamenným nebo kovovým ostřím, lukem poháněný vrták na dřevo a vrtání perel) Znalost technologií byla také na vysoké úrovni. Řemeslníci znali technologii spojů na kolík, čep a rozpor, dobře ovládali spojení na rybiny. Znali způsob výroby krájených dýh a překližky, využívali primitivní soustruh poháněný lidskou silou za pomocí dřevěného luku. Nábytkové kusy vykládali složitými inkrustacemi ze vzácného dřeva, slonoviny, drahokamů a drahých kovů. Egyptské sochy a sarkofágy jsou známé pestrým polychromováním. Tato technika byla využívána i v nábytkové tvorbě k imitaci vzácných dřev, tenká nabarvená vrstva štuku se nanášela na připravené dřevěné desky na které se potom dokreslila imitace struktury napodobovaného dřeva.
Zdroje :
Cimburek, F.- Halák, J.-Herain.K., Dějiny nábytkového umění 1, Argo. Praha, 1995
Wilkinson, J. , The Mannem and customs of the ancienit Egyptians, J. Murray. London, 1878
Pijoan, J., Dějiny umění 1, Knižní klub. Praha, 1998
[1] Historie starověkého egypta se dělí na Předdynastické období, dobu Archaickou, Starou říši, První přechodnou dobu, Střední říši, Druhou přechodnou dobu, Novou říši, Třetí přechodná dobu,Pozdní dobu a Řecko-římskou dobu.