Druhy a podoba nábytku byly téměř stejné jako dnes, jen mnohem zdobnější. Staří Egypťané jen pomocí bronzových nástrojů dokázali řezat dýhy o tloušťce pouhých dvou milimetrů. Dýhy se řezali z dřevin importovaných až z přední Asie a ze střední Afriky. Z takto nařezaných dýh dokázali řemeslníci vyrobit překližku, složenou až ze 6 vrstev dýh sklížených k sobě, glutinovými klihy, tak dokonale že drží dodnes. Z Afriky pocházel hlavně Eben, který v Egyptě nazývali ,,Heben“. Ze zpracováním Ebenu se započalo v údolí Nilu. Dále pocházelo z Afriky také sykomorové dřevo (platan), tato dřevina se později v Egyptě stala běžně pěstovanou a se stala posvátným stromem, který se používal na výrobu rakví. Z Asie se dovážel převážně trnovník akácie a cedr. Cedr byl ceněný hlavně díky svému přirozenému lesku a nádherné struktuře. Pro nás je jeho význam ze starého Egypta v tom, že je to dřevina s vrozenou odolností vůči vlhkosti, hnilobě a napadení škůdci. Díky této vlastnosti cedru a klimatu v Egyptě, můžeme vidět dobový egyptský nábytek i dnes. Dýhy se používali převážně k zadýhování méně hodnotného dřeva domácího. Takto upravené polotovary byly vzácné a proto bylo používáno jen pro výrobu nábytku královského, pro sídla velmožů a k výrobě předmětů sloužících v chrámech. Nábytek byl často intarzovaný, vyřezávaný, zdobený zlacením i doplňky z drahých kamenů, fajánse nebo skla.
Povrchová úprava se prováděla pomocí škrabadel, kterými byly dokončovány kvalitně opracované povrchy, byly vytvářeny z kamenného pazourku. K jemnému vybrušování ploch a vyhlazení povrchů sloužil na drobný prášek rozdrcený křemen a upravené dřevo bylo po dokonalém vybroušení napouštěno vonnými oleji. Truhly a sarkofágy bývaly pestrobarevně pomalovány, dekorovány. Malba se nečlenila pouze na plošnou, ale u malých skříněk byla dekorace spojena úžeji se stavbou.
V Egyptě existovala rozvinutá výroba skla, a to nejen barevných perel, ale i více barevných nádob a figurek. Postup: skleněná vlákna se natáčela na formu, foukání skla nebylo ještě známé.
Práce čalounická v nejstarších dobách, můžeme říci, že bývala konečným doplňovatelem zhotovených předmětů truhlářských. Na kostry sedacího nábytku byly přidělávány polštáře. Pevné polštářování se vyrábělo za současného prošívání a mnohonásobného obšívání hran. Polštáře se plnily peřím, žíněmi a rostlinnými náhražkami. Nejoblíbenější byly tkaniny s různými vyšívanými vzory. Švy se zakrývaly stuhami, prýmky, různým řasením a později i třásněmi.
Příklady konkrétního nábytku:
Postel z Théb – umístěná trvale ve sbírkách káhirského muzea. Byla nalezena v hrobě Kouta a Touya ( prarodiče Tutanchamonovy manželky). Pochází ze XIV. st. př. n. l. Čelní stěna je z překližky, předýhované a opatřené vložkami ze zlata, slonoviny, klenotů a gemmů. Nohy postele jsou ze slonoviny, ta propůjčovala nohám delší životnost. Zlaté pásky dodávali jednoduchému nábytku nádheru kterou orientálec potreboval.
Skřínka z Théb – pochází z doby Amenhotepa IV. z XII. dynastie. Ukazuje jaké technické vymoženosti byly k dispozici uměleckému tvoření ke konci druhého tisíciletí: dělení rámu od dřevěných výplní, drážky a pera, zásuvky, barevné vložky se vzácného materiálu perleti a slonoviny, malované dýhy.