V roce 1919 se v Německém Výmaru sloučily dvě výtvarné školy – Vysoká škola výtvarných umění a Uměleckoprůmyslová škola a tak vznikl institut se speciálním zaměřením na hmotnou kulturu. Toto učiliště se stalo ohniskem proti akademismu a především teoretickou základnou nového hnutí – funkcionalismu.Výmarský Bauhaus vystoupil proti laciné povrchnosti především demonstrováním nově navrhovaných předmětů, které byly zcela běžné. Radikálně ovlivnil nábytkovou tvorbu.
Zasáhl do navrhování textilu, osvětlovacích těles, barevnosti prostředí a především do architektonické tvorby. Bauhaus byl v té době neobvyklým učilištěm – každý studující se musel nejprve vyučit některému z řemesel – ve škole bylo zázemí s truhlářskou dílnou, textilním ateliérem a učebnami pro další rukodělné práce.
V čele Bauhausu stál Walter Gropius (1883-1969), kterého později vystřídal Hannes Meyer (1889-1954) a po jeho dvou a půl letém působení nastoupil na místo ředitele Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969).
Bauhaus postupně k sobě přilákal řadu vynikajících osobností např.Marcel Breuer(žák W.Gropia), Wasilij Kandinski, Paul Klee, Theo van Doesburg, Mart Stamm,…. Jejich snahou byla orientace výtvarné činnosti na průmyslovou sériovou výrobu a také využití nových možností techniky a nových materiálů.
V Berlíně, kam byl Bauhaus přestěhován, byl v roce 1933 nacisty uzavřen.
Pro příklad:
Walter Gropius – Fagusova továrna; pavilon A na brněnském výstavišti; projekt školní budovy Bauhausu v Desavě(1925-26), v duchu ryzího funkcionalismu 
