Nejlépe rozpoznatelným německým stylem té doby bylo bavorské a bedřichovské rokoko. Pod patronací Maxmiliána II., Emanuela, bavorského kurfiřta, a krále Bedřicha Velkého z Pruska byli architekti a výrobci kabinetů podporováni k inspiraci Francií. Nejvytříbenější rokokové interiéry vznikly na území Pruska, kde Bedřich II., nadšený novými myšlenkami francouzských filosofů, nechal vystavět královský palác v Postupimi a letohrádek Sanssouci. Bedřich Veliký byl považován za dokonalého znalce směrů soudobého umění.
V období, kdy německá aristokracie své prostory na panstvích, v zámcích a palácích nechávala upravovat v duchu vrcholného rokoka, byl v tomto slohu dostavěn i drážďanský Zwinger.
Německý nábytek počátku 18. Století byl stylově těžší než francouzské nebo italské kusy. Komody a kabinety byli masivní a zdobily je typické rokokové motivy (spirály, lastury, kartuše a fantastické listové ornamenty). Byly často malované světlými rokokovými barvami tj bílou a zlatou.
Sekretáře s knihovnami měli serpentinové tvary a ohnuté nohy. Ty nejlepší výstavní kusy s prosklenými předními stěnami byly a zdobené lasturami, listovými ornamenty a volutami.
Dvoudílné skříně byly typickým nábytkem 17.st., které se vyráběli i v 18. st. velký důraz byl kladen na dřeviny určené k vykládání. Hlavní byl ořech, rytá slonovina, ovocné dřeviny, javor a zeleně zbarvené měkké dřeviny se užívaly na obklady i vykládání.
Lakování bylo pořád v oblibě a mnoho kabinetů a stolů bylo zdobeno módními čínskými vzory.
V Německu na rozdíl od jiných evropských zemí byli nejlepší výrobci kabinetů zaměstnávání na dvorech a pracovali přímo pro své zaměstnavatele. Tyto dvorní dílny (které zaměstnávaly truhláře, řezbáře, sádraře, čalouníky a pozlacovače) dodávali kompletní servis pro nově vybavené reprezentační pokoje.
Mezi slavné německé umělecké truhláře můžeme zařadit např. Jahanna Adama Pichlera – podílel se na výrobě Mnichovského nábytku, který byl spíše vyřezávaný, malovaný a zlacený než dýhovaný.
Dvorní umělecký truhlář Martin Kummel (1715-1794) vzhlížel spíš k pařížským modelům, napodoboval jejich ozdobná kování ze zlaceného bronzu a používal palisandr (tulipánovník a kingwood).
Středisky nábytkářské výroby pozdního rokoka se stala města Berlín a Postupim, kde se také projevila přímočará elegance bratrů Hoppenhauptů (Johanna Christiana a Johanna Michaela).
V r 1764 do Německa přijeli bratři Spindlerové (Johann Fridrich a Heinrich Wilhelm). Kromě květinové marketerie pracovali se želvovinou a stříbrem a spolupracovali se sochařem Melchiorem Kamblim, který jim prodával ozdobná kování.
Bezpochyby nejslavnějším německým uměleckým truhlářem byl Abrahám Roentgen (1711-1793). Tento řemeslník původem z Moravy se proslavil zejména kvalitou práce a komplikovanými mechanismy, které vyvinul pro stoly psací kabinety. Používal japonských dekorací, které jsou v této době typické pro Drážďany, mělo původ v kurfiřově vášni pro japonské umění.
Interiéry podobně jako ve Francii měly vyřezávaný, pozlacovaný a malovaný nábytek. Speciální pokoje nebo témata, např. zahrada často ovlivňovaly zdobení. Obruby krbů, gauče a sedačky, psací stoly, vyřezávané a pozlacené stoly u zdi byly vyráběny pro bohatou vrstvu. Od roku 1720 měly pokoje velká okna od podlahy ke stropu. Záplava světla se odrážela v obrovských zrcadlech na zdech.