NÁBYTEK
Klasicistní dobu nábytku můžeme rozdělit na dvě období.První období je charakterizováno lehkým a barevným nábytkem – za vlády Ludvíka XVI, a klasické období po roce 1780 je charakterizováno strohým a klasicistním členěním,na něj navazuje poněkud hmotnější empir.V počátcích klasicizmu rozvoj řemeslné výroby dílen a manufaktur neměnil podstatu umělecké výroby nábytku,která zůstala individuální prací ebenistů soustřeďovaných v královských dílnách. V prvním období je nástupcem Oebena Jean Reisner (1734-1806) a René Dubois (1737-1799),kteří byli dvorními výrobci Marie Antoianetty. Další významnou osobností tohoto období byl Němec David Röntgen (1734-1806) proslavený skrytými,tajnými mechanizmy a zvláštní marketerií.
Tvary nábytku se zjednodušily,zprohýbané linie a plochy se narovnaly,ale nábytek si zachovává svou lehkost tentokrát již nikoliv esovitými nohami,ale rovnými dolů se zužujícími nohami kruhového nebo čtvercového profilu. Nohy jsou často zdobeny žlábkováním nebo bývají i hladké. Barevnost byla velmi zjemněna a kontrast byl nahrazen symetrií.Tvarovou závislost z nábytku na barevnosti dekoru stěn pokoje vystřídalo barevné ladění odstínů dřeva a potahů nábytkových kompletů,které se stávají samotným prvkem interiéru. Ornament doby Ludvíka XVI.má pásovitý členící charakter. Kraje nábytku jsou zdobeny perlovcem, rohy rozetami, orámované plochy jsou hladké bez dekoru nebo je vyplňují girlandy (=ornament ve tvaru půloblouku z květin, listů, ovoce, praporů,stuh,apod. původem z Říma,používána zejména v období empíru). Ze všech dřevin je nejvíce v oblibě mahagon, který krásně kontrastuje s jemnými bronzovými ozdobami, jež působí jako šperk na červenohnědém těle nábytku. V oblibě je též nábytek zhotovený z jiných, zejména světlých dřevin a nábytek dokončovaný bílými nebo světle-pastelovými krycími laky.
Charles Cressent (1685 – 176
byl významný francouzský ebenista, řezbář a kovolijec. Žák A. Boulla. Ve své tvorbě odléval zlacené a bronzové dívčí hlavy a tváře někdy i celé ženské postavy. Těmito odlitky zdobil komody a sekretáře. Rovněž byl představitelem régence. Byl rovněž činný jako sochař, a mezi jeho plastické práce patřila bronzová bysta Ludvíka, syn Filipa II, vévoda Orleánský, pro něhož Cressent učinil jeden z nejlepších příkladů francouzského nábytku z 18. století, slavný medaillier nyní v Bibliothèque Nationale. Mnohé z Cressentových děl vydrželo, a mohlo být identifikováno; Louvre a Wallace kolekce jsou obzvláště bohaté na jeho díla a jeho komoda v Hertford House zastupující čínské draky je snad nejvíce propracovaný kousek.
Jean Henri Riesener (1734 – 1806) se narodil roku 1734 v Německu v Gladbachu. Žák J. F. Oebena významný francouzský ebenista období Ludvíka XVI. Proslavila jej neobyčejně kvalitní a precizní práce v marketerii, zvláště sekretářů, psacích stolů, komod apod. Roku 1767 se oženil s vdovou po Oebenovi a pokračoval v jeho práci pro dvůr. 1774 získal oficiální titul ébeniste du roi (stolař krále). Téměř ihned začal dodávat bohatě zdobené kousky potažených mahagonovými dýhami, květinovými intarziemi apod. Provize od Ludvíka XVI. Marie-Antoanety a mnoho dalších šlechtických rodů z něj udělaly zámožného muže. Obrat nastal v roku 1780, kdy dvůr přistoupil k úsporným opatřením a Riesenera propustil. Zemřel v utajení v Paříži roku 1806. Riesener přežil francouzskou revoluci tím, že odstranil královské symboly z nábytku pro nový režim. Vždycky věřil, že monarchie bude obnovena v určitém okamžiku a používá mnoho z jeho zbývajícího jmění ke koupi svých vlastních mistrovských děl.
David Roentgen (1743 – 1807) se narodil v Německu v Hernrrnhaagu.Byl to jeden z nejslavnějších nábytkářů 18. století, proslul po celé Evropě pro jeho marketerie a jeho tajné zásuvky (šuplíky) a mechanické strojky v nábytku.Jeho práce zahrnuje pozdní rokoko a neoklasicismus.
Roku 1753 jeho Abraham Roentgen, který se vyučil v Londýně Wiliama Gomma, migroval do Moravské osady do Neuwied, blízko Coblenz, kde založil nábytkovou výrobnu. David se učil v otcově dílně, převzal po otci výrobnu a byl úspěšný. Roku 1772 se spojil s hodinářem Kintzingem. Jméno firmy je uváděno u mnoha událostí ve Francii. Nikdy neopustil Neuwied, kde byl všechen jeho nábytek vyráběn. Výstavní síň měl v Paříži, proto zmínka s Francií. Roentgen byl jeden z nejvychytralejších obchodníků, Paříž byla centrem vkusu v Evropě.
Marie-Antoaneta ho jmenovala jejím uměleckým stolařem, zdá se opravdu získal značnou přízeň královny, několikrát využila jeho cesty po Evropě, aby dodal panenky oblečeny ve stylu Pařížské módy, aby sloužili jako vzor pro švadleny její matky a sestrám. Jednoho dne otevřel obchod v Paříži, nehledě na přízeň, díky které se držel u dvora, nemělo všechno hladký průběh. Silná odvětví společnosti maîtres ébénistes zpochybňovala jeho prodej v Paříži. Bylo velmi obtížné, stát se členem společnosti, do které patřili všichni jeho skvělí rivalové. Do tohto času na sebe poutal pozornost obchodníků zavedením nového procesu marketerie, ve které je světlo a stín na místo původního hoření, pálení a rytí do kusů dýh. Vidíme, že Roentgen měl být prohlášen ebenistou Marie-Antoanety, díky své lásce, dovednosti a zručnosti ke konstrukci nábytku, v kterém mechanické zařízení hrálo velkou roli. David byl posledním mistrem v tomto druhu práce, rozsah jeho slávy je zřejmý i v tom, že Goethe ho zmiňuje ve svém díle s názvem Wilhelm Meister. Roentgen omezil aktivity v Paříži. Při cestování po Evropě s sebou vezl i dodávku nábytku, tím je pozoruhodný i jeho talent obchodního cestovatele. Měl obchody v Berlíně a Saint Petersburgu, dvakrát jel i do Ruska.Na jedené z těchto návštěv, prodal císařovně Kateřině nábytek, za hodnotu 20,000 rublů, ke kterým přidala osobní dárek za 5,000 rublů a ještě zlatou tabatěrku. Vytvořil sekretář s hodinami, ukazující datum vítězství ruského námořnictva nad Turky. Tato souprava nábytku je stále v paláci Hermitage. K protekci u královen Francie a Ruska přidal také krále Pruska, který roku 1792 Roentgena jmenoval zástupcem pro oblast Dolního Rýna. Francouzská revoluce a napoleonské války zastínily Roentgenovu hvězdu tak, jako zastínily mnoho jiných skvělých truhlářů toho období. Roku 1793 se revoluční vláda zmocnila jeho výstavní síně jeho osobního majetku. O pět let později, po invazi do Neuwied, byla zavřena jeho dílna, dílna už dále neprosperovala.