Ohrožené obyvatelstvo hledalo útočiště na dřevěných (modřínových) pilotách. Postupně se z Benátek vyvíjelo sebevědomé město. Vrcholu moci a rozkvětu dosáhla „republika sv. Marka“ na přelomu 15. a 16. st. kdy se stalo město významnou metropolí výtvarného umění.
Nábytek – Nábytek této doby měl přispěti k zvýšení přepychu, působil velikostí, výtvarně utvořenou hmotou a plastickou dekorací. Látkami potažená křesla, monumentální stoly, židle a truhly s vyřezávanými reliéfy byly v místnostech vystavovány pro svůj náročný tvar a drahocennou okázalost.
Od 15. st. znali opět rámy a výplně. Nebyly však dosti dlouho důsledně používány. Ulpělo se spíše na primitivním spojování tlustých prken a rám byl napodoben naklíženými lištami, poněvadž na tuto mohutnou podložku mohly být kamenné formy lehčeji přeneseny.
Truhla (arca) – Tyto truhly do 16. st. sloužily jako sedací nábytek a dokonce jako i odpočívadla. Přesto se však rozeznávala podle zámožnosti majitele: jednoduchá, neckovitá ale i cestovní truhla (madia), která musela být stabilní a proto byla jednoduše vybavena. Domácí truhly mívaly zdobené víko, uvnitř vykládané látkou a některé měly tajné přihrádky a skříňky. Truhly novomanželské často stály na podnoží, mívaly ozdobu z antických pověstí a náměty s Ovidiovými metamorfózy. Dřevo bylo napouštěno v hnědém tónu, který vyrovnával přírodní barvu a nestejnost materiálu. Některé části truhel bývaly zdobeny i zlatem.
Zdobné techniky – Zvláštním druhem je tzv. certosina – způsob pojmenovaný podle klášteru v Lombardii (certose) a zvaný také „opere di Damasco“, jehož podstata je plošná geometrická dekorace z bílých a černých ebenových destiček pasovaného a růžicového tvaru. Tato starodávná inkrustační technika, která byla známá od doby egyptského umění a pěstována v Orientu přešla přes Španělsko, Benátky do horní Itálie. Bylo jí používáno u truhel, židlí a lavic. V 15. st. byla intarsie v rozkvětu. Bratři Lendinárové v Benátkách jí ještě pak zdokonalili objevem, jak odstínovali základní tón jednotlivých barev. Namáčeli dřevo do horkého oleje a stínovali žhavým železem nebo pískem.
Když od 19. st., Milán a Lombardie produkovaly velké kabinety s dekorací Benátek, na začátku období, bylo vyrábění intarzovaného nábytku. Ale později začali hodně zdobit malovaným nábytkem, který vystřídal a zjednodušil intarzovanou výrobu nábytku.
Lodě - LaBarca – Námořní velmoc se bez výroby lodí neobejde. Neobešly se ani Benátky. Na východě východní čtvrti byly vybudovány v prvních letech 12. st. loděnice, které byly ve středověku největším průmyslovým komplexem na světě a mezi nejvýznamnější zbrojní podniky patřily až do začátku 19. st. Loděnice Arsenale, dokázali v 16. st. vyrobit během dvou měsíců dvě stě bojových galér včetně vybavení zbraněmi a proviantem. Pásová výroba ohromila i Danteho a verše o branách pekelných mistra inspirovaly po průchodu branami do dílen Arzenálu. Branami, které vidíme na Canalettově obraze, však Dante Alighieri projít nemohl, protože tyto byly postaveny až zhruba po 250 letech, stejně jako vstupní portál pro pěší proletariát.
Další typ lodi byla Galéra. Měla 2 stupně nejbezpečnějšího transportu po moři. Nejlepší ochranu proti nepřejícnému počasí a nepřátelským lodím. Oproti LaBarce byla rychlejší, bezpečnější ale sloužily pro přepravu dražšího zboží a cenné náklady. Používaly se často na poutnické cesty do Jeruzaléma. Na tom se proslavily a zbohatly. Lodě měly i kuchyň a sklady.
Architektura –
Bazilika sv. Marka – (italsky Chiesa di San Marco) je hlavní kostel a jedna z nejvýznamnějších památek města Benátky v Itálii. Dnes je to asi nejlépe zachovaný příklad byzantské architektury. Postaven už v letech 828-832, po požáru byl kostel znovu vystavěn v letech 977-1094.
Půdorys rovnoramenného (řeckého) kříže. I další přístavby a přestavby ve 13. st. (hlavní průčelí, předsíň a většina mozaik) zachovaly byzantský ráz.
Bazilika je uvnitř zdobená mozaikami. Jejich krásu doplňuje oslňující mramorové obložení stěn a podlahy v nižší části chrámu.
Dóžecí palác – byl sídlem benátských dóžat. Vstup je z malého náměstí Piazzetta u Velkého kanálu. Hlavní fasáda je zdobena dvěma řadami lodžií, sám palác je zdoben bílým, šedým a červeným mramorem.
Mimo díla Tintoretta se v paláci nachází obrazy i od dalších umělců.
Použitá literatura:
Dějiny nábytkového umění -František Cimburek