Zákaz zobrazovat lidské bytosti vedl k odvracení od napodobování přírody k používání stále více geometrických motivů. V jejich fantazii vznikaly křivky, které si podle zákonů symetrie podřizovaly tvary ratolestí a listů. Živý model se nebral v úvahu. Umělec, který chtěl vytvořit umělecké dílo se uzavřel do sebe a přestal se rozhlížet kolem sebe. Muslimové tak vypěstovali umění založené na představivosti a na pozorování. Je to umění založené na snech.
Arabský svět se zasadil do studia geometrie, astronomie a lékařství, o jejichž existenci měli lidé dříve sotva tušení.
Architektura: Islámský styl se vyznačuje podkovovitými oblouky (arkádami). Kromě nich i oblouky polokruhovými, lomenými, stalaktitovými a laločnatými. Častým užíváním kupole,vyšší nebo nižší, někdy cibulovité a v některých oblastech žebrové. Mešita, islámská stavba složená v podstatě ze dvou hlavních částí: z nádvoří se sloupovím a kašnou pro rituální omývání, a z kryté svatyně. Poloha svatyně se řídí podle zdi (kibla), v níž je výklenek ( mihráb). Nedaleko mihrábu je minbar (kazatelna), kamenná nebo dřevěná. Maksůra – jakýsi uzavřený prostor pro panovníka není podmínkou. Jeden nebo více minaretů (věží pro svolávání k motlitbě) stojí vedle mešity.
Počátky úzkých vztahů mezi Západem a východem je nutné hledat na konci 11. století v první křížové výpravě, která umožnila výměnu intelektuálních i materiálních hodnot mezi oběma civilizacemi. Území se rozkládalo v délce 900 kilometrů od pohoří Taurus až k břehům Rudého moře a zahrnuje Kilikii, Sýrii, Libanon, Palestinu a Jordánsko.
V letech 1076- 1077 Turci okupovali Sýrii, zmocnili se Jeruzaléma a zhanobili Svatý hrob.
Roku 1095 ve Francii papež Urban II pronesl výzvu, aby byla Svatá místa vysvobozena zbraněmi. Jeho slova byla přivítána s nepopsatelným nadšením. Křížová výprava se stala podnikem v podstatě Francouzským. Francouze vedl Hugues de Vermandois, bratr krále Filipa I.
Pevnostní architektura křižáků: Po dobití Jeruzaléma se většina křižáků vrátila do Evropy. Někteří vůdci výpravy s rytíři tu zůstali a rozhodli se bránit Svatá místa a rozšířit křižácké výboje dál na východ,aby byla křesťanská država zajištěna přírodními hranicemi. Byla vybudována síť strategických bodů na hranicích i ve vnitrozemí: velké horské pevnosti chránící soutěsky a údolí řek, hradby velkých měst, nad nimiž se tyčily citadely, věže střežící vstup do přístavů a vysoko umístěná strážní stanoviště, na jejichž terasách se zapalovaly ohně, když se objevil nepřítel. Na otevřených planinách se stavěly hrady střežící cesty.
Franští vladaři si brzy uvědomili, že nemají dostatek peněz ani bojovníků na obsazení pohraničních hradů. Prodali je tedy rytířským řádům Johanitů (maltézských rytířů) a řádu Templářů.
Krak – opevněný hrad, který se zachoval skoro neporušený. Tvoří jej dvojitý pás soustředěných hradeb s dvaceti velkolepými věžemi, s padesátimetrovou hlavní věží a s románskou kaplí v provensálském stylu. Touto stavbou se inspiroval Richard Lví Srdce, když po návratu ze třetí křížové výpravy stavěl hrad Chateau – Gaillard.
Španělská gotika se vyznačuje přebujelou ornamentální výzdobou, dosáhla však vrcholu teprve v katedrálách v Seville – založené v roce 1402 na místě maurské mešity. A v katedrálách v Salamance a v Segovii.
Mudéjarské umění (španělsko-maurské) se vyvinulo v Kastilii a v Aragonit. Gotika se tu spojila s islámskou architekturou. Nejkrásnější stavby najdeme v Toledu. Štíhlé hranolové zvonice připomínají minarety, barevné řešení stěn je doplněno lomenými oblouky a dalšími gotickými články. Mistrovská díla mudéjarského slohu: Sta María la Blanca a Nuestra Dama del Tránsito v Toledu, hrady ( alcázary ) v Seville, Toledu, a Segovii.
Katedrálu v Toledu stavili od roku 1225 Mistr Martin a Pedro Peréz ( hlavní loď dokončena teprve roku 1493) Má zdvojené boční lodi i zdvojený ochoz – ve Francii se po 12. století toto řešení nevyskytuje. A patnáct radiálních kaplí. Zdobné články triforia jsou poznamenány vlivem islámského umění.
Křižáci vytvořili na Středním východě řadu křesťanských království, z nichž se některé udrželi velmi dlouho (Kypr až do roku 1489)