Oblast starověké Mezopotámie se nachází mezi dnešními státy Irák a Irán a rozprostírá se mezi dvěma posvátnými řekami Eufrat a Tigris – odtud také název Mezopotámie (ve staré řečtině: mezos-potamos). Mezopotámie nebyla jednotná říše, ale zahrnovala několik národů, které se navzájem překrývali, Sumerská (3000c2400přn), Akkadská (2400-2200přn) a Asyrská kultura. Podobně jako Egypt, i tato říše trpěla nedostatkem kvalitních surovin pro svůj rozvoj, byl zde hlavně nedostatek kamene a dřeva, nejdůležitějších surovin pro výstavbu obydlí, budování armády a uměleckou tvorbu. Díky těmto aspektům se zde velmi rychle rozšířil obchod, který také podnítil vznik písma platidla a zapříčinil se za mocenský rozmach říše.
Materiály využívané v nábytkové tvorbě:
Dřevo – Většinou palmové s nízkými mechanickými vlastnostmi, využívané jako palivo, nebo na výrobu trámů. Díky obchodu zde nalezneme cypřišové, nebo cedrové dřevo, které tvořilo základ pro dřevěné sochy a sošky, které pak byly zlatě polychromované a vykládané drahými kameny (zejména Lapis-Lazuli)
Kov – Od 4. tisíciletí pronikla do Mezopotámie z východu měď a později i bronz, který byl převzat za vlastní a který byl nejspíše používán kromě nářadí i pro kování na tehdejší nábytek. Byla zde využívána metoda ztraceného vosku.
Asfalt – Mezopotamská kultura, byla jedna z prvních, které objevili a efektivně využívali asfalt. Jak pro svícení, tak zejména místo vápna jako pojivo cihel a pro vnější ochranu staveb, kdy jím byly napouštěny cihly a chránili je před místním podnebím. Těchto vlastností využili i pro klížení spojů, nábytku, vyrábění laků, nebo jako dekorační materiál (například tmely)
Pro dekorativní účely bylo využíváno jak zlato a stříbro tak i perleť, slonovinová kost, křišťál apod.
Dochované památky:
Díky nepřízni klimatu se do dnešních dob nedochovali žádné dřevěné nábytkové kusy. Typy nábytkových kusů, můžeme pozorovat pouze jako zobrazení, na četných reliéfech, (sedící Chamurapi a Dareios), plastikách (Lagašský král Gudey), či na mnoha stélách. Výjimku tvoří archeologické vykopávky doktora Charlese Leonarda Woolley (1880-1960), na území bývalého města Ur. Mezi nejzajímavější nálezy patří hrobka Phu-Abbi (Subad), kde byli nalezeny mimo jiné tři bohatě zdobené lyry a urská standarta, zobrazující vítězný pochod sumerského vojska (jde o část dřevěné skříňky s inkrustací z perleti a lazuritu).
Lyry Phu-Abbi - Tyto tři strunné drnkací hudební nástroje udivují, jak uměleckou formou, tak uzpůsobením hudbě. Dvě z těchto lyr, jsou vystaveny v Britském muzeu. Velká Lyra, je třetí a nejkrásnější, z nich, byla odcizena při rabování z Bagdádského muzea, po nalezení jejího torsa, byla zrestaurována a navrácena do původního stavu. Hlavní její motiv tvoří stylizovaná pozlacená hlava býka, s vykládaným vousem z Lapis-lazuli, dřevěná zlacená skříň (replika) je ve přední části inkrustována se zobrazením hry býků na Lyru.
Truhlářští řemeslníci a cechy
Řemeslníci měli v Mezopotámii specifické postavení, podle tehdejších představ dokonce dar od samotných bohů, např. od Enki, nebo Ea. Sdružovali se v podobě „cechů“, kde ale mohli být členy pouze mistři. Truhláři a tesaři (původním názvem Nagar, později Nagaru), patřili mezi nejváženější profese, jejichž členové byli ve službách pouze chrámů a paláců a to především z nedostupnosti, vysoké ceny a tudíž i celkové exkluzivity dřeva.
Použitá literatura – José Pijoan Dějiny umění Odeon 1987
Josef Klíma – Lidé Mezopotámie Orbis 1976
Vědecký časopis VESMÍR č. – 12/2011