Bydlení a zpracování dřev a v neolitu a na počátku doby kovů

Neolit

neolit, z řec. neos = nový + lithos = kámen Je pravěké období, někdy nazývané také jako mladší doba kamenná.Dochází zde k velkému zlomu, přeorientování z lovu na zemědělství.

Periodizace

  • Protoneolit ( do poč. 6.tis. )
  • Starý neolit ( 5 700 – 5 100 )
  • Střední neolit ( 5 100 – 4 800 )
  • Mladý neolit ( 4 800 – 4 200 )

Charakteristika období

Lidé přecházejí z lovu  na zemědělství – pěstování plodin a chov zvířat. Oproti paleolitu preferují usedlý způsob života.Vyrábí keramické nádoby, začínají  vyrábět oděvy a první nástroje.

Prvotní nástroje k opracování dřeva

Nejpoužívanějším nástrojem je pazourek S dalším rozvojem se začínají vyrábět sekyry, nože, pily, škrabadla ( předchůdce hoblíku ), šídla, jehly, smyčcový svidřík.

Smyčcový svidřík

Běžně sloužil k rozdělávání ohně. Později však lidé přišli na to, že při tření vzniká pod hrotem tyče díra. Konec tyče byl upraven, přidělal se špičatý kámen, který sloužil jako dnešní vrták. Dodnes se setkáváme s smyčcovým svidříkem u domorodých národů.

Prvopočátky vzniku nábytku

Jeho cílevědomá výroba má více než desetitisíciletou tradici. První nábytek lze objevovat s prvními lidskými sídly. Jeskyně byly vybavovány různými sedátky kolem ohniště, prostory na spaní byly vybaveny kožešinami, nebo mořskou trávou. Primitivní kusy nábytky vznikaly výběrem vhodně tvarovaných předmětů v přírodě. V pozdějším vývojovém stupni se začal vyrábět první nábytek se spojením na kruhový čep.

Skara Brae

Je velká kamenná neolitická osada ve Skotsku. Je tvořena deseti domy a jedná se o nejzachovalejší evropskou osadu z období neolitu ( zapsána v UNESCO ). Až do roku 1850 byla ukryta pod nánosy půdy.První částečné odkrytí několika kamenných staveb provedl místní statkář William Watt.

Triangle

Je keramický kultovní stůl, pocházející z neolitického věku, z vesnice Krainici.

Bydlení

Jednotlivá obydlí byla stavěna na tzv. sídlištích. Sídliště byla dvou druhů – nížinná a výšinná. Nížinná sídliště byla opevněná, nebo bez  opevnění. Na sídlišti bylo budováno nejčastěji 3-5 domů, výjimečně 10. V každém obydlí nesměla chybět pec, která byla mimo obydlí, avšak na Balkáně se setkáváme i s peci uvnitř domu. Na sídlišti byla také studna.

Počátky doby kovů

Eneolit, jiným názvem také raná doba bronzová (4 000 – 2 000 př.n.l). Lidé již ovládají základní techniky zpracování mědi. Součastně je to také závěrečná fáze pravěku. Následuje doba bronzová.

Periodizace pro Střední Evropu

  • Časný 4 000 – 3 700 př.n.l.
  • Starší 3 700 – 3 300 př.n.l.
  • Střední 3 300 – 3 000 př.n.l.
  • Mladší 3 000 – 2 600 př.n.l.
  • Pozdní 2 600 – 2 000 př.n.l

Typické znaky pro střední Evropu

Užití oradla, znalost kola a vozu a organizovaná těžba kovu, zejména v Polsku (oblast v okolí Krakowa).

Lengyelská kultura

Je to archeologická kultura, na přelomu neolitu a eneolitu. Název vznikl podle hradiště v Lengyel ( dnešní Maďarsko).Z vykopávek je zjímavým předmětem zařízení obydlí Lengyelský hlíněný ,,trůn,,

Posted in Pravěk

Francouzský gotický nábytek (14. a 15. st)

Francouzský gotický nábytek (14. a 15. st)

Ve 14. století se komfort interiérů sakrálních staveb přesouvá do světských prostor. Díky nájezdům Křižáků do Svaté země se do Evropy dostává povědomí o luxusu orientu. Tento trend si začali uvědomovat i řemeslníci.

Z počátku století však dřevořezby připomínaly spíše skleněné vytráže. Jedny z prvních prací v klášterech si mniši vyřezávali sami. Například chórové lavice v Chaise Dieu si mniši vyřezávali sami. Jejich práce nebyli dokonalé, ale byl to základ po pozdější propracovanou gotickou řezbu.

Založení cechů

V roce 1382 byl ve Francii založen cech. Ten sdružoval umělce do jedné skupiny. Měl různá pravidla. Mistrem se mohl stát jen ten, kdo byl v učení 6 let a splnil závěrečnou zkoušku před nastoupenou komisí. Bez cizí pomoci musel vyrobit a obhájit předepsaný mistrovský kus nábytku. Tím dokázal svoji zručnost a schopnost poradit si se složitými konstrukcemi. Po splnění zkoušky dostal licenci na vlastní dílnu. V jejím okolí pak mohl prodávat svoje výrobky.

Cech hlídal kvalitu výrobků ze strany konstrukce i materiálu. Na veškerý nábytek byly stanoveny  normy s určenými rozměry a váhami. Také bylo nařízeno, aby byl veškerý mobiliář vyráběn v čistém francouzském stylu a dodržoval danou ornamentiku. Ten, kdo by prodal nekvalitní kus nábytku, byl by veřejně pomluven a musel by zaplatit pokutu deset grošů.

Interiéry byly velice prosté. Obsahovaly pouze základní nábytek. Byly zde postele kryté ze tří stran, nebo závěsy aby se udrželo teplo. V místnosti bylo také dřevěné obložení tzv. táflování. V místnosti měli i krb, hlavně na hradech kde byl veliký chlad.Stoly měli primitivní. Buď desky na dvou podstavcích a nebo masivní se dvěmi nohami trnoží zaklínované klíny. Později byly bočnice vyřezávány. U stolu měli lavice na kterých se v chudších domácnostech i spávalo Truhly, dřevěná křesla pokryta polštáři a lavice byly časem vylepšovány k lepšímu a pohodlnějšímu používání. Tento nábytek byl většinou přenosný.

Gotický interiér

Rozvoji francouzského nábytku ve 14. století nepřála doba. Bylo v ní mnoho nepokojů a válek a proto se honosnější nábytek jen na královském dvoře a u vyšší šlechty.

Jelikož i šlechta často cestovala potřebovala mnoho truhel na zavazadla. Tyto truhly sloužili i jako příležitostná lůžka.V zavazadlech si vozili mimo jiné i vlastní mešní nádobí, nebo drahé koření na přípravu jídla. Bohatší měšťané cestovali také s věcmi zabalenými v truhlách, které jim sloužili jako nábytek kam se stěhovali.

Křesla byly vybaveny volnými polštáři buď jen přírodními a nebo i malovanými. Malbu na nich vytvářeli iluminátoři.

Francouzský bufet

Vyřezávaný dubový stůl, Francie

.

Ornament

V období Gotiky velice zlepšilo vyřezávání. Od jednoduchosti 13. století až po spletité rostlinné motivy konce století 15. Na konci 15. století se objevuje i zvláštní flambojantní (plaménkový) motiv.

Plaménkový motiv

Vynález vodní pily

Díky vynálezu vodní pily v roce 1245 se obrovsky změnila výroba nábytku. Bylo možné vyrábět řezivo, rozšířil se sortiment. Už se kmeny neštípali na hrubé fošny. Tento vynález umožnil vytvářet nábytek rámovou konstrukcí. Výplně pak mohli být reliéfně pojednány buď s motivy architektury (rozety, růžice, plaménky…) nebo zpracovány jako rodové erby nebo náboženskými výjevy.  Další významný motiv byl faltwerk (varhánkový) který vytvářel pocit drapérií nebo složených pergamenů.

Faltwerk

použité materiály:

http://www.gutenberg.org/files/12254/12254-h/12254-h.htm

kniha

FRENCH FURNITURE , autor: ANDRE SAGLIO

Posted in Nezařazené

Italská Renesance, Quattrocento (15. stol.) a cinquecento (16. stol)

Pro renesanci se stal typickým nábytkovým předmětem kabinet. Mezi hojně používaným stolovým nábytkem vytvořili italští nábytkáři několik druhů kabinetů. Byly to stoly vzniklé jako nízké skříně (kredence), sloužící nejen ke stolování, ale i jako stoly psací. I když byly vybavovány zásuvkami, skříňková nosná část ustupovala pod stolní deskou natolik, že tento nábytkový kus mohl sloužit i pro sezení kolem čela stolu nebo i kolem jeho všech čtyř stran. Řemeslníci, kteří se specializovali na výrobu kabinetů, byli pro náročnost tohoto nábytkového kusu, velmi váženými.

Základním úložným nábytkem zůstaly truhly, které až do šestnáctého století sloužily i v honosných palácích často jako jediné schránky pro uložení oblečení a současně také jako sedací nábytek. V renesančních palácích se truhla stávala okázalým předmětem, bohatě zdobeným řezbáři a často i význačnými malíři. Současně s běžnými truhlami byla vyráběna truhla nazývaná archibanco, sloužící současně jako sedací lavice. Její výška byla uzpůsobena pohodlnému sezení. Oproti této úsporně zdobené lavici byla její nová verze nazvaná cassapanca, pocházející z Toskánska. Bohatě zdobená řezbou a často i intarsií. Pro pohodlnější sezení byla vybavena přidáním bočních opěradel a opatřena područkami.

Archibanco nebo cassapanca byly jednoduše řečeno truhlice opatřené zádovými opěradly. Povrchy truhel byly zkrášlovány vyřezávanými ornamenty, plošnými reliéfy, figurálními kompozicemi, ale i malbou. Pro motivy se obraceli jejich tvůrci zpravidla k antickému bájesloví. Mnohé truhly byly vyzdobeny i zevnitř. Byl to především textil, který posloužil k úpravě vnitřku truhel.

Cassone, tyto truhly sloužily jako svatební dary. Zdobené byly symbolikou vyjadřující partnerský vztah. Výzdoba zdůrazňovala kouzlo mládí, krásu nevěsty, symboly ctnosti, či mužné síly.

Casseta, byly zmenšené druhy truhliček pro uložení šperků, uzavírané víkem v podobě střechy. V pozdní renesanci byly tyto šperkovnice tvarovány obdobně jako relikviářové schránky.

Dalším ze základních nábytkových předmětů vedle úložných prostorů byl stůl. Začaly se používat pevné stoly, které se staly vzácnými a honosnými předměty a také nositeli mnohých architektonických prvků přejímaných ze stavební architektury. Spodní části jídelních stolů se staly obrazem monumentálních mramorových antických vzorů, které byly renesančními řezbáři provedeny ve dřevě. Rozměrné stolní desky byly neseny umělecky ztvárněnými podstavci, které sloužily jako podpěry. Vznešenost těchto mohutných stolů byla především vyjádřena dvěma honosně vyřezávanými podpěrami. Na podstavcích stolních desek byly zhotovovány unikáty řezbářského umění. Na podpěrách byly uplatňovány nejen vykroužené voluty, stylizované vázy, ale i zvířata, andělé a postavy z bájesloví. Ve vyzrálé renesanci byla nosná část doplňována balustrádovými podpěrami. Také tento motiv navazoval vznosnými oblouky na architekturu renesančních staveb. Řezbářské umění se uplatňovalo i na profilovaných a zesílených hranách stolních desek. Monumentální stoly vzniklé v Itálii se brzy staly oblíbenými kusy nábytku po celé Evropě. Renesance byla také počátkem tvorby stolů roztahovacích, tvořených ze spodní pevné a hojně zdobené části a stolní desky, která byla skládací nebo vysunovací. Vedle čtyřhranných stolních desek byly vyrobeny i stoly kruhové, šestihranné či osmihranné. Takto tvarované stolní desky byly podpírané jednou středovou nohou, ale často i čtyřmi, šesti a také osmi bohatě řezanými nohami.

Postupem času se v prostorách renesančních paláců a patricijských domů kladla důležitost na sedací nábytek. Tvůrci sedacího nábytku pro zpříjemnění sezení pokládaly na tvrdé sedací plochy volné polštáře. Zatím ještě nebylo používáno čalounění, které by bylo spojené se sedací plochou. Tak jako v prostých měšťanských příbytcích, i v šlechtických sídlech byla vedle náročnějších sedadel používána především tvarově jednoduchá židle. Současně vedle této židle opatřené zádovým opěradlem byla v měšťanských domácnostech nejpoužívanější sedadlo – stolička „sgabello“. Přidáním zádového opěradla vznikla židle, u které se plocha spodní části a plocha zádového opěradla stala místy pro velmi náročné řezbářské výtvory.

Toskánská židle, byla ozdobená heraldickým znakem rodu a svým úzkým a převýšeným zádovým opěradlem se vymykala z řady tvarových typů renesančních sedadel. Výbava ve florentském paláci rodiny Strozzitů.

Danteska, typické renesanční křeslo. Tvarově vycházelo ze starořímského kurulského – úředního čestného křesla, které v antickém Římě mohli používat jen vyvolení a zvolení občané. Danteska spočívala na dvou masivních zkřížených žebrech – nohách, spojených sedadlem a zádovým opěradlem, které bývalo i z kůže nebo sametu. Spodní nosná část měla podobu písmene X, vytvořené dvojitými křivkami. Čelní strany zkřížených nohou bývaly často zdobeny řezbou. Na severu Itálie tyto plošky bývaly zdobeny jemnými vzory technikou certosina.

Lůžko, bylo reprezentačním předmětem nejen v sídlech feudálního panstva, ale i v domech zámožných měšťanů. Lůžka bývala často vysazována do prostoru kolmo ke stěně. Umístěním na zvýšené pódium (estráda) byla ještě více zdůrazněna jejich důstojnost a zvýrazněna monumentálnost. Pod lehací plochu bylo možné na estrádě umístit vysunovací lůžko, nebo použít tento utajený prostor pro uložení cenných předmětů.

Nábytkové umění, Stanislav Dlabal

Nábytek, Judith Miller

Dějiny nábytkového umění, František Cimbůrek, Jan Halák, Karel Herain, Zdeněk Wirth

Posted in Nezařazené

ROZKVĚT BENÁTEK – lodní stavitelství, šíření kulturních a stylových vlivů

Ohrožené obyvatelstvo hledalo útočiště na dřevěných (modřínových) pilotách. Postupně se z Benátek vyvíjelo sebevědomé město. Vrcholu moci a rozkvětu dosáhla „republika sv. Marka“ na přelomu 15. a 16. st. kdy se stalo město významnou metropolí výtvarného umění.

Nábytek – Nábytek této doby měl přispěti k zvýšení přepychu, působil velikostí, výtvarně utvořenou hmotou a plastickou dekorací. Látkami potažená křesla, monumentální stoly, židle a truhly s vyřezávanými reliéfy byly v místnostech vystavovány pro svůj náročný tvar a drahocennou okázalost.

Od 15. st. znali opět rámy a výplně. Nebyly však dosti dlouho důsledně používány. Ulpělo se spíše na primitivním spojování tlustých prken a rám byl napodoben naklíženými lištami, poněvadž na tuto mohutnou podložku mohly být kamenné formy lehčeji přeneseny.

Truhla (arca) – Tyto truhly do 16. st. sloužily jako sedací nábytek a dokonce jako i odpočívadla. Přesto se však rozeznávala podle zámožnosti majitele: jednoduchá, neckovitá ale i cestovní truhla (madia), která musela být stabilní a proto byla jednoduše vybavena. Domácí truhly mívaly zdobené víko, uvnitř vykládané látkou a některé měly tajné přihrádky a skříňky. Truhly novomanželské často stály na podnoží, mívaly ozdobu z antických pověstí a náměty s Ovidiovými metamorfózy. Dřevo bylo napouštěno v hnědém tónu, který vyrovnával přírodní barvu a nestejnost materiálu. Některé části truhel bývaly zdobeny i zlatem.

Zdobné techniky – Zvláštním druhem je tzv. certosina – způsob pojmenovaný podle klášteru v Lombardii (certose) a zvaný také „opere di Damasco“, jehož podstata je plošná geometrická dekorace z bílých a černých ebenových destiček pasovaného a růžicového tvaru. Tato starodávná inkrustační technika, která byla známá od doby egyptského umění a pěstována v Orientu přešla přes Španělsko, Benátky do horní Itálie. Bylo jí používáno u truhel, židlí a lavic. V 15. st. byla intarsie v rozkvětu. Bratři Lendinárové v Benátkách jí ještě pak zdokonalili objevem, jak odstínovali základní tón jednotlivých barev. Namáčeli dřevo do horkého oleje a stínovali žhavým železem nebo pískem.

Když od 19. st., Milán a Lombardie produkovaly velké kabinety s dekorací Benátek, na začátku období, bylo vyrábění intarzovaného nábytku. Ale později začali hodně zdobit malovaným nábytkem, který vystřídal a zjednodušil intarzovanou výrobu nábytku.

Lodě - LaBarcaNámořní velmoc se bez výroby lodí neobejde. Neobešly se ani Benátky. Na východě východní čtvrti byly vybudovány v prvních letech 12. st. loděnice, které byly ve středověku největším průmyslovým komplexem na světě a mezi nejvýznamnější zbrojní podniky patřily až do začátku 19. st. Loděnice Arsenale, dokázali v 16. st. vyrobit během dvou měsíců dvě stě bojových galér včetně vybavení zbraněmi a proviantem. Pásová výroba ohromila i Danteho a verše o branách pekelných mistra inspirovaly po průchodu branami do dílen Arzenálu. Branami, které vidíme na Canalettově obraze, však Dante Alighieri projít nemohl, protože tyto byly postaveny až zhruba po 250 letech, stejně jako vstupní portál pro pěší proletariát.

Další typ lodi byla Galéra. Měla 2 stupně nejbezpečnějšího transportu po moři. Nejlepší ochranu proti nepřejícnému počasí a nepřátelským lodím. Oproti LaBarce byla rychlejší, bezpečnější ale sloužily pro přepravu dražšího zboží a cenné náklady. Používaly se často na poutnické cesty do Jeruzaléma. Na tom se proslavily a zbohatly. Lodě měly i kuchyň a sklady.

Architektura –

Bazilika sv. Marka – (italsky Chiesa di San Marco) je hlavní kostel a jedna z nejvýznamnějších památek města Benátky v Itálii. Dnes je to asi nejlépe zachovaný příklad byzantské architektury. Postaven už v letech 828-832, po požáru byl kostel znovu vystavěn v letech 977-1094.

Půdorys rovnoramenného (řeckého) kříže. I další přístavby a přestavby ve 13. st. (hlavní průčelí, předsíň a většina mozaik) zachovaly byzantský ráz.

Bazilika je uvnitř zdobená mozaikami. Jejich krásu doplňuje oslňující mramorové obložení stěn a podlahy v nižší části chrámu.

Dóžecí palác – byl sídlem benátských dóžat. Vstup je z malého náměstí Piazzetta u Velkého kanálu. Hlavní fasáda je zdobena dvěma řadami lodžií, sám palác je zdoben bílým, šedým a červeným mramorem.

Mimo díla Tintoretta se v paláci nachází obrazy i od dalších umělců.

Použitá literatura:

Dějiny nábytkového umění -František Cimburek

Posted in Nezařazené

Zaalpská renesance /1500-16??/

-po roce 1500 renesance se šírila z Itálie na sever -severně od Alp

(střední Evropa, západní Evropa)

-Rozšíření renesance z Itálie do zaalpských zemí probíhalo skrze poutníky, kteří proudili

do Itálie a zde se seznamovali s novými myšlenkami, které pak šířily dále.

-Renesance se v jednotlivých zemích přizpůsobovala místním podmínkám.

Srovnání

Jižní umělci- znalost anatomie, používání perspektivy

Severní umělci- dosahují iluze tím, že přidávají detail k detailu, stále ovlivněni gotikou

Německo

Po celý středověk bylo nábytkové umění v kulturním spojení se severozápadním Německým územím. V ranném středověku se ve všech těchto zemích vyskytují stejné dubové truhly, soustružená křesílka a židle. Vzory zvířat a prolamovaných oken v plošné řezbě lze nalézt na dubových truhlách Dánska, Švédska a Dolního Saska. Přes Augsburg pronikaly na jih země renesanční tvary z Itálie. Italové byli ve vykládání nábytku velmi zruční. Používali k tomu domácí druhy dřev, mezi něž patřil topol, bříza, třešeň a javor. Na jihu Německa se tento způsob výzdoby stal velmi populárním. Návrhy ornamentů pocházeli od takových slavných umělců, jako byli Holbein, Burgkmair a další. V Augsburgu vytvořili umělečtí řezbáři z intarzovaného psacího kabinetu dvoudveřový kabinet, vyzdobený dýhovanou marketerií, která znázorňovala výjevy se zříceninami a sežehnutými stromy. Tyto scény bývají nazývány memento mori. Vývoj intarzie a marketerie byl jedním z nejdůležitějších německých příspěvků k rozvoji budoucích technik.

Dánsko

V Dánsku bylo v té době používané Řasení jako obkládání stěn a ve výplních skříní, příborníků a truhel. V pozdní renesanci se dánské nábytkové umění dostalo na vyšší úroveň.

Doba Kristiána IV. (1577 – 164Smilie: 8) představuje vrchol dánské renesance .V té době vzniklo několik Nábytkářských a řezbářských dílen v Kodani a Seelandu, zde se vyráběly vyřezávané truhly a vysoké skříně zvané „Skaenks“ a „Hornschapps“ /hjernskaps/. Pro tento řezaný nábytek jsou typické závitnicovité úponky a hermy

( Herma (řec.) je původně hlava boha Herma (odtud její název) na čtyřhranném sloupu, což mohl být kdysi i falický symbol. Později hermy ztratily svůj původně náboženský význam a stavěly se i na počest politiků, umělců a filosofů. Na obrázku dole je herma s ženskou hlavou, domnělý portrét básnířky Sapfó, původně z 5. století př. n. l. V renesanci herma ožila a v celém novověku se stala běžným architektonickým prvkem, polosloupem s bustou, případně sloužila i jako karyatida, opěrný prvek).

Holandsko

V 16.stol. došlo k boji Nizozemska proti  Španělské nadvládě.Roku 1579 se severní protestantské provincie spojily v tzv.: Utrechtskou unii.

Katolické jižní Nizozemí, dnešní Belgie, bylo především pod vlivem Francie. Severní Nizozemí šlo svou vlastní cestou a silně ovlivňovalo práci řezbářů z Meklenburska a Lübecku.

Holandské skříně –nejstarší typ dvouetážová skříň

Nejdůležitějším centrem severoevropského designu se staly Antverpy.

Právě v Antverpách totiž působili návrháři jako Hans Vredeman de Vries(1527-1604),

ten kombinoval  francouzské a italské motivy s obrovskými geometrickými vzory osmiúhelníků, čtverců a obdélníků. Častým motivem výzdoby truhel byly hermy.Stoly měly masivní nohy ve tvaru zploštělých koulí.

Návrh postelí od Hanse Vredermana z jeho knihy Different Portraits de Menuiserie (1580)

Pro nábytek vyráběný v Antverpách je charakteristické použití dubového dřeva vykládaného exotickým ebenem, který odrážel pozici Antverp jako obchodního centra

Také na severu země byl v oblibě nábytek vykládaný různými dřevy, především ebenem. Oblíbené byly rovněž vyřezávané pilastry a svislé vlysy.

Koncem 16. století a v 17. století se v mnoha domácnostech objevila skříň o dvou patrech. Pro tuto skříň byla charakteristická vystupující římsa. Vznikla řada regionálních variant této skříně, nazývaných holandská skříň, gelderská skříň apod. Velmi žádanými se tyto skříně staly v Kolíně nad Rýnem, kde dokonce vznikla jejich místní bohatě zdobená varianta.

Ornamenty a marketerie

Pro výzdobu byly charakteristické stylizované geometrické vzory, motivy drahokamů a páskové ornamentiky. Později se do obliby dostaly ornamenty použité z francouzských a vlámských vzorníků. Patřily k nim heraldické šelmy, poháry s víčkem a jiné. Díky německým řemeslníkům pracujícím v Southwarku se do módy dostala marketerie. Touto technikou zdobili němečtí umělci především truhly a obvykle přitom používali stylizované krajinné motivy. Tyto truhly se proslavily jako „unikáty“.

Kartušový ornament

(Kartuš , plocha různého tvaru rámovaná dekorativně rozvinutým okrajem, často se znaky nebo nápisy; motiv zejména renesanční a barokové ornamentiky, užívaný většinou v severské architektuře)

Figurální a rostlinné motivy jsou nahrazeny pohybovým kartušovým ornamentem.

Z kartušového ornamentu se stal ornament napodobující kování a jeho obsahová náplň se měnila s plastickým stupňováním v Baroku.

http://leccos.com/index.php/clanky/kartus

http://www.svet-bydleni.cz/bydleni-1/historie-nabytku-11-dil-renesance-na-severu-evropy.aspx

Antique Furniture – John Andrews

Dějiny nábytkového umění  – František Cimburek

Posted in Nezařazené

Vznik Islámského umění a jeho vliv na vznik Gotiky

Zákaz zobrazovat lidské bytosti vedl k odvracení od napodobování přírody k používání stále více geometrických motivů. V jejich fantazii vznikaly křivky, které si podle zákonů symetrie podřizovaly tvary ratolestí a listů. Živý model se nebral v úvahu. Umělec, který chtěl vytvořit umělecké dílo se uzavřel do sebe a přestal se rozhlížet kolem sebe. Muslimové tak vypěstovali umění založené na představivosti a na pozorování. Je to umění založené na snech.

Arabský svět se zasadil do studia geometrie, astronomie a lékařství, o jejichž existenci měli lidé dříve sotva tušení.

Architektura: Islámský styl se vyznačuje podkovovitými oblouky (arkádami). Kromě nich i oblouky polokruhovými, lomenými, stalaktitovými a laločnatými. Častým užíváním kupole,vyšší nebo nižší, někdy cibulovité a v některých oblastech žebrové. Mešita, islámská stavba složená v podstatě ze dvou hlavních částí: z nádvoří se sloupovím a kašnou pro rituální omývání, a z kryté svatyně. Poloha svatyně se řídí podle zdi (kibla), v níž je výklenek ( mihráb). Nedaleko mihrábu je minbar (kazatelna), kamenná nebo dřevěná. Maksůra – jakýsi uzavřený prostor pro panovníka není podmínkou. Jeden nebo více minaretů (věží pro svolávání k motlitbě) stojí vedle mešity.

Počátky úzkých vztahů mezi Západem a východem je nutné hledat na konci 11. století v první křížové výpravě, která umožnila výměnu intelektuálních i materiálních hodnot mezi oběma civilizacemi. Území se rozkládalo v délce 900 kilometrů od pohoří Taurus až k břehům Rudého moře a zahrnuje Kilikii, Sýrii, Libanon, Palestinu a Jordánsko.

V letech 1076- 1077 Turci okupovali Sýrii, zmocnili se Jeruzaléma a zhanobili  Svatý hrob.

Roku 1095 ve Francii papež Urban II pronesl výzvu, aby byla Svatá místa vysvobozena zbraněmi. Jeho slova byla přivítána s nepopsatelným nadšením. Křížová výprava se stala podnikem v podstatě Francouzským. Francouze vedl Hugues de Vermandois, bratr krále Filipa I.

Pevnostní architektura křižáků: Po dobití Jeruzaléma se většina křižáků vrátila do Evropy. Někteří vůdci výpravy s rytíři tu zůstali a rozhodli se bránit Svatá místa a rozšířit křižácké výboje dál na východ,aby byla křesťanská država zajištěna přírodními hranicemi. Byla vybudována síť strategických bodů na hranicích i ve vnitrozemí: velké horské pevnosti chránící soutěsky a údolí řek, hradby velkých měst, nad nimiž se tyčily citadely, věže střežící vstup do přístavů a vysoko umístěná strážní stanoviště, na jejichž terasách se zapalovaly ohně, když se objevil nepřítel. Na otevřených planinách se stavěly hrady střežící cesty.

Franští vladaři si brzy uvědomili, že nemají dostatek peněz ani bojovníků na obsazení pohraničních hradů. Prodali je tedy rytířským řádům Johanitů (maltézských rytířů) a řádu Templářů.

Krak – opevněný hrad, který se zachoval skoro neporušený. Tvoří jej dvojitý pás soustředěných hradeb s dvaceti velkolepými věžemi, s padesátimetrovou hlavní věží a s románskou kaplí v provensálském stylu. Touto stavbou se inspiroval Richard Lví Srdce, když po návratu ze třetí křížové výpravy stavěl hrad Chateau – Gaillard.

Španělská gotika se vyznačuje přebujelou ornamentální výzdobou, dosáhla však vrcholu teprve v katedrálách v Seville – založené v roce 1402 na místě maurské mešity. A v  katedrálách v Salamance a v Segovii.

Mudéjarské umění (španělsko-maurské) se vyvinulo v Kastilii a v Aragonit. Gotika se tu spojila s islámskou architekturou. Nejkrásnější stavby najdeme v Toledu. Štíhlé hranolové zvonice připomínají minarety, barevné řešení stěn je doplněno lomenými oblouky a dalšími gotickými články. Mistrovská díla mudéjarského slohu: Sta María la Blanca a Nuestra Dama del Tránsito v Toledu, hrady ( alcázary ) v Seville, Toledu, a Segovii.

Katedrálu v Toledu stavili od roku 1225 Mistr Martin a Pedro Peréz ( hlavní loď dokončena teprve roku 1493) Má zdvojené boční lodi i zdvojený ochoz – ve Francii se po 12. století toto řešení nevyskytuje. A patnáct radiálních kaplí. Zdobné články triforia jsou poznamenány vlivem islámského umění.

Křižáci vytvořili na  Středním východě řadu křesťanských království, z nichž se některé udrželi velmi dlouho (Kypr až do roku 1489)

Posted in Nezařazené

Renesance na Moravě

Zatím  co  v období gotiky byli Česi v popředí euvropského vývoje, husitské bouřky zabrzdili další vývoj natolik, že renesančné tendence v 15. stolečí se v českém umění neprosadili a umění zustává i nadále pod vlyvem gotiky. Ke konci 15. století se sice renesance prosazuje napr. při úpravě Vladislavského sálu (okna a kování na oknách) v podstate jde jen o venkovní doplňkové prvky a samotná podstata architektury zustáva gotická. Nástup renesance spadá až do 30. rokov 16. století, období prvých Habsburgovcu. Časové rozmezí  je datováno až do roku 1700, jelikož na našem území renesanční tradice přetrvává až do konce 17. Století .

Pro období renesance bylo typické pojetí nábytku jako uměleckého díla.
V tomhle období převládá snaha o estetizaci nábytkových kusu ( napr. pečlivě provedené intarzie, precizní řezby , atd…Smilie: ;)Tato snaha je znatelná  hlavně co se týče viditelnosti konstrukčních spoju (ozubu) – řemeslníci jej zakrývají řezbou, profilovými lištami nebo pilastri.
Moravský nábytek je typově podobný jihoněmeckému. Typické jsou mohutné skříně zdobené řezbami nebo geometrickými intarziemi- které umožnovali i nový zpusob ukládáni oděvu a truhly. Vedle osvědčených domácích druhů nábytku, z řezaného či omalovávaného dřeva se objevovaly kabinety, kredence, bufety,řezané stoly a stoly vykládané štukem. Značná část nábytkových předmětů byla do Čech přivážena z ciziny(hlavně z itálie) -
speciální sekretáře uzavírané sklápěcí deskou a cassapanky“ – lavice s opěradly

Co se týče zušľechťování povrchu byla nejvíce využívaná dýha(vyráběla se řezáním , její tloušťka byla v rozmezí 2-5 milimetru).

Materiály a lepení:

Využívali se materiály dostupné v blízkem okolí, hlavne měkká dřeva jako borovice a jedla, vzácnejší dřeva nebo materiály (eben, palisandr, želvovina, slonovina) byli využívany pouze jako doplňkové.
K lepení jednotlivých nábytkových dílcu byl používán klíh (kostní i kožní).

Zdobení a zdobné techniky :

Výzdobné motivy vycházeli z antických prvku a předloh.
Intarzované kompozice které využívali arabeskní motivi sa objevují na bufetech a kredencích. Také je zde znatelný rozvoj sedacího nábytku- už to nejsou jenom židle, které se stali běžným vybavením, nám zde přibývají mnohem pohodlnejší křesla s vysokými operadly, které byly potahované kuži.Také se objevují nové tvarové typy stolu.

Zdobné techniky :

Inkrustace – Nejčastěji se jí rozumí vsazování kousku dřev odlišné barvy a kvality do základní dřevěné plochy zadlabávaním. Z počátku to byli geometrické obrazce (hvězdy,linky, obdélniky…Smilie: ;)a později se začali vyskytovat i figurální a rostinné motivy, někdy i biblické příběhy .

Marketerie – Francouzký termín pro označení jemné intarzie.Je to typ náročné výzdobné techniky kombinujíci ve složitých barevných obrazcích politurovanou a leštenou jemnou intarzii.

Intarzie – mozaika ve drevě. Dekorativní zdobení základní plochy dřeva vykládaním jinými dřevy nebo i jinými materiály.

Lupenková technika(nebo-li slepá intarzie) – Tato technika spočíva ve vyřezání ornamentu lupenkovou pilkou a naklížení na povrch, kde tvoříme mírně reliefní povrch. Tento druh zdobení používa kontrastní rozdíl mezi podkladovou plochou, většinou tmavé barvy, a lepeným reliéfem ze světlého dřeva, nejčastěji javoru. Tloušťka aplikovaného ornamentu je v rozmezí 2 – 4 milimetry.

Chebská reliefní intarzie -  Jde o kombinovanou techniku, která spočína v reliéfne spracované inkrustaci ruznobarevných dřev.

Polychromie (malba) – vícebarevnost, speciálne jde o barvení artefaktu, zvláště plastik.

Gesso – typ používaného podkladového nátěru, zejména pro temperovou malbu – především na dřevěných deskách z „přepálené“ či jinak upravené netuhnoucí sádry nebo mleté křídy pojené králičím klihem

Zlacení – pokrývání povrchu artefaktu zlatem , ať již jde o zlacení plátkové, polimentové, olejové , techniky zlacení za horka , nepravé zlacení a pod.

Řezby – objev řezbárskeho dláta , tzv. kozí nohy , které umožnilo řezbu v hloubce.
Vrubořez -  řemeslná technika zdobení dřeva, Ozdobné motivy se nejprve na opracovávané dřevo předkreslí a poté se podle této kresby motivy postupně vydlabávají speciálními dláty a řezbářskými noži.

Plastický reliéf – priestorové prvky vystupujú zo základnej plochy reliéfu do priestoru, môžu vytvárať napríklad priestorovú ilúziu, alebo môžu znázorňovať iba dekoratívne ornamenty.

Plochý reliéf – (Basreliéf) je reliéf, pri ktorom námet vystupuje iba málo nad základnú plochu

Plastická prostorová řezba
Prolamovaná řezba (prořezávaná)

Zdroje :
Milan Togner : Historický nábytek
F. Veselovský – Historický nábytok (Technická univerzita Zvolen)
Kamil Lukeš – soubor renesančního nábytku v instalaci zámku v Bučovicích
Kamil Lukeš- Renesanční úložní nábytek v Moravských a Slezských sbírkach
Dalibor Kusák, Jiří Burian, Eva Křižanová,Ivan Mucha- Hrady a zámky v Československu
Noel Rylieová – Dějiny užitého umění
Roman Kubička,Jiří Zelinger –Výkladový slovník malířství, grafika, restaurování
www.skrzmoravo.blogspot.com – Procházka po arkádách a jiných renesančních památkách

Posted in Nezařazené

Jindřich Halabala

Jindřich Halabala se narodil 24.5. 1903 v Koryčanech v rodině truhláře Štěpána Halabaly. V mládí se mu dostalo truhlářského vzdělání v otcově dílně. Během studentské praxe ve Spojených UP závodech se seznámil s Janem Vaňkem. Dále pak studuje Umělecko-průmyslovoou školu v Praze u profesora Pavla Janáka. Své první návrhy nábytku a koberců tvořil od roku 1926 a o rok později získává Halabala práci v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze. Od roku 1930 již působil jako hlavní architekt UP závodů v Brně. Nové modely Navržené Jindřichem Halabalou byly poprvé otištěny v reklamních materiálech roku 1931. V této době se jako novinka UP závodů objevil také kovový nábytek z ohýbané ocelové trubky. K jeho specialitám patřila například polohovací křesla a pohovky stejně jako sestavovací nábytek, jež byl jakýmsi předchůdcem pozdějšího sektorového nábytku. Pozornost věnoval také nábytku do malých a nejmenších bytů jako například sklápěcí postel, která nvenek vypadala jako skříň. V roce 1931 se poprvé objevila reklama na elegantní křeslo s proudnicovými bočnicemi, u něhož je jako autor uveden Jindřich Halabala.

Křeslo jednoduché konstrukce z ohýbaného bukového dřeva, se dvěma volně položenými polštáři na sedáku a opěradle bylo jedním z nejzdařilejších, ale výrobně nejnáročnějších návrhů. Bylo vyráběno jako pevné, pozkládací a polohovací lehátkové křeslo pod názvem Siesta. Existovalo více variant polohování: v základní variantě se výška opěradla (a také v části pod sedákem, další verze umožňovala polohování váhou těla.

Během těchto let navrhl desítky prototypů židli, stolů, křesel, kuchyňských a ložnicových sestav a množství bytových doplňků, které dodnes symbolizují slavnou eru českého nábytkového designu. Halabala se stal zastáncem funkcionalismu, což se později projevilo na čistotě formy a přednosti provedení všech jeho návrhů. Tyto návrhy se vyznačovaly pohodlností, jednoduchostí, nápaditostí a praktičností.

Předválečný nábytek z UP závodů je v mnoha domácnostech používán dodnes. Jindřich Halabala zemřel 18.11.  1978. Kopie některých nábytkových kusů se vyrábí dodnes.

Posted in Nezařazené

50. léta v USA

Amerika 50.let byla velice bohatou zemí. Díky své poloze se jí válečný stav zdaleka nedotýkal tolik jako Evropy. Nemluvíme-li o tom, že v této době nastala zřejmě první, opravdová emancipace žen, které musely zastat všechnu práci svých mužů, kteří odešli do války. Bylo nutné, aby se nezhroutil veškerý dosavadní chod země a tak ženy nastupovaly na místa svých partnerů, manželů a otců a staly se hnací sílou ekonomiky. Zastávaly všechny práce které byly nutné. Pracovaly v továrnách, na stavbách, v automobilkách… Ale i přes tyto skutečnosti byla Amerika technologicky tolik napřed před okolním světem…

Design této doby byl materiálově ovlivněn průmyslovou a válečnou produkcí. Vyráběly se zbraně, letadla, lodě,… ale také zdravotnický materiál. Také tohoto směru se držela manželská dvojice Charles a Ray Eamesovi. Pro námořnictvo navrhovali a zdokonalovali zdravotnické dlahy a nosítka.

Charles a Ray se seznámili v září 1940 kdy Ray odešla na Cranbrook Academy of Art v Michiganu. Zde už Charles působil jako vedoucí oddělení designu a právě zde začala jejich dlouholetá spolupráce. Roku 1941 se Charles a Ray vzali a odjeli spolu do Kalifornie, kde pokračovali v navrhování neobvyklých kousků.

Po světových válkách přichází ,,optimistická doba“. Optimismus se odráží také v tvorbě této dvojice. Využívají ,,válečné“ materiály a tvarosloví jinde než z jakých souvislostí byly dosud známé. Zalisovaná překližka, plasty, skleněné vlákno, plastické pryskyřice či drátěné pletivo… To vše se nyní nadšeně využívá při tvorbě nových zajímavých designových počinů.

Eamesovi se věnovali jak architektuře a designu nábytku či užitého umění, tak také fotografiím, nebo krátkým filmům. Jejich filmová práce byla ventil nápadů, prostředek pro experimentování a vzdělání.

Eamesovi a nábytkový design

Eamsovic práci propojují napříč celou tvorbou organické tvary, laminátové výlisky, zajímavé konstrukce v podnoží sedacího nábytku…

Využívání nových materiálů mělo i další výhody. Výroba se stala rychlejší, levnější a mohla obsáhnout velké množství kusů. Spojením s nápaditým designem Eamesových se není čemu divit, že se tento nábytek stal (nejen ve své době) tolik žádaným. Dodnes se tyto kusy vyrábí snad po celém světě a jen s minimem inovací, což svědčí o prvotní dokonalé promýšlenosti každého kterého detailu.

Nejznámější ikonická tvorba:

Plywood chair – překližovaná židle

Tuto židli z tvarované překližky nazvala známá kritička architektury Esther McCoy ,,židlí století“. Další ocenění přišlo od časopisu Time který jí za estetickou celistvost, trvalý půvab a pohodlí označil za nejlepší design 20.století.

Lounge Chair 670 and Ottoman 671

Design připomínající pilotní nebo automobilové křeslo.Opětovn použití lisované překližky a koženého čalounění s sebou nesla kvalitní a pohodlné sezení.

Plastic Armchair RAR

Tato plastová křesla byla poprvé prezentována jako součást výstavy v Museum of Modern Art v New Yorku při probíhající designové soutěži „Low-Cost Furniture“. Jejich organicky tvarované sedací plochy, byly později v kombinaci s různými základy a materiály, vyrobeny v počtu několika milionů kusů.

Plastic Side Chair

Posted in Nezařazené

Bauhaus

V roce 1919 se v Německém Výmaru sloučily dvě výtvarné školy – Vysoká škola výtvarných umění a Uměleckoprůmyslová škola a tak vznikl institut se speciálním zaměřením na hmotnou kulturu. Toto učiliště se stalo ohniskem proti akademismu a především teoretickou základnou nového hnutí – funkcionalismu.Výmarský Bauhaus vystoupil proti laciné povrchnosti především demonstrováním nově navrhovaných předmětů, které byly zcela běžné. Radikálně ovlivnil nábytkovou tvorbu.

Zasáhl do navrhování textilu, osvětlovacích těles, barevnosti prostředí a především do architektonické tvorby. Bauhaus byl v té době neobvyklým učilištěm – každý studující se musel nejprve vyučit některému z řemesel – ve škole bylo zázemí s truhlářskou dílnou, textilním ateliérem a učebnami pro další rukodělné práce.

V čele Bauhausu stál Walter Gropius (1883-1969), kterého později vystřídal Hannes Meyer (1889-1954) a po jeho dvou a půl letém působení nastoupil na místo ředitele Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969).

Bauhaus postupně k sobě přilákal řadu vynikajících osobností např.Marcel Breuer(žák W.Gropia), Wasilij Kandinski, Paul Klee, Theo van Doesburg, Mart Stamm,…. Jejich snahou byla orientace výtvarné činnosti na průmyslovou sériovou výrobu a také využití nových možností techniky a nových materiálů.

V Berlíně, kam byl Bauhaus přestěhován, byl v roce 1933 nacisty uzavřen.

Pro příklad:

Walter Gropius – Fagusova továrna; pavilon A na brněnském výstavišti; projekt školní budovy Bauhausu v Desavě(1925-26), v duchu ryzího funkcionalismu

Posted in Nezařazené