Přepychový nábytek, který vzniká v 16. století z obdelníkové krabice, pocházející ze španělského „varguena“. Odkud přes habsbursky dvůr doputoval az do jižního německa. Ze severni Italie a tyrolska přichází opracování drahych kamenů (lapis lazuli, alabastr či chalcedonit) at uz v ploše jako intarsie či jako korintke sloupky v centrální časti kabinetu a hlavně vice se projevující fasadovite clenění kabinetu připominajici spise architektonickou stavbu renesancni florencie nežli nábytkový kus. V jižním nemecku se na tyto kabinety reflektuje i vliv chebske reliéfní intarzie.
Poloviny 17. století kabinet upouští od kvádrovité formy s vyklopnou deskou připomínající stále vargueno, pridavase sokl vetsinou se zasuvkou a vrcni nastavec s tajnou zásuvkou (které k augsburkym kabinetum nedmyslitelně patřily), a postrada ucha na bocích kabinetu, nohy prestavaji byt tordovite a zacinaji se rovnat nebo bohate varezavat.
Ve druhé polovině 17. Století se rozvijí intarzie a marketerie.
Kabinety byly z vnější strany zdobeny skromnou intarzii či pietra durou ,popřípadě fádní styl doháněla řezba na soklolovitých nohách, holandsky štábek, či na kusech vyrobenych později ochozová balustráda na vrchní části kabinetu, později když kabinet byl vybaven podstavec přenesla se veškera řezba na podstavec, zejmena na na honosnějších pozdějších kabinetech jeho osm nohou.
Po otevření dvoukřídlových dviřek se kabinet ukazal v cele sve krase. Řemeslníci se inspirovali nejspíš gotickými křídlovými oltaři, protože vnitrni strana dviček mela vetsinou primou navaznost na centralní motiv.
Na zásuvkách byly zobrazeny biblicke vyjevy, mytologicke sceny jako například ovidiovy metamorfozy. V holandsku prevažuje hlavně a asi jedině květinový a krajiny ornament a italii krajinářsky a vedutový ornament.
Po roce 1600 se jizni Německo stáva centrem vyroby kabinetu a kabinetnich skřiní (zejména Ulm, Bamberk, Augsburg, Regensburg a Wurzburg)
Protože na těchto kabinech bylo užito nejkvalitnějších a cených materiálu spojených s vysokou kvalitou jejich zpracování, byly tyto kabinety určeny pro vyšši šlechtu krále a císaře, které sloužily jako diplomatické dary.
Nejznámější rodinou vyrábějící kabinety v augsburgu byly rodina Baumgartnerů (zakladatel Ulrich Baumgartner 1580 – 1654 a jeho syn Melchior. Tato rodina dělala kabinety pro panovníky jako Rudolf II. Cisar , tyrolsky arcivévoda, ci pro kardinála borghesa.
Nejslavnějsim kouskem Ulricha baumgartnera je tzv. oranžsky kabinet který byl vyroben r. 1615- 1617 pro knižete Fillipa II. Pomořanského.Na vyrobě tohoto kabinetu se v dilně ulricha Baumgartnera podílelo 26 řemeslníků (přičemž sam Ulrich dělal intarzovane vyjevy na zasuvkach) díle pak kameníci, zlatníci, malíři, hodinář, kovář a nespočet marketeristů.
Na vrcholku samotné skříně je mount parnass s figurou pegase. Na dvířkích z čelní strany byly zobrazeny symboly umění a věd, uvnitř se skřivaly přepychové lékařské,zubařske,, matematické, astrologické a toaletní nástroje.
Pomerche kunstschrank byl zničen při požáru v Berlíně po náletu v roce 1945.
Filip Hainhofer1578-1647, bankér, sběratel umění, který pracoval pro vévodu filipa pomořanskeho a fungoval jako „spojka „ mezi augsburskými řemeslníky a a evropskou šlechtou. Hainhofer byl velkym přispěvovatel do tzv. Kabinetu kuriozit (což uzce souvisí s poznávání přírodních věd studentstvem i vyšši slechtou a sbiraním předmětu ne jenom pro užitkové učely ale pouze „pro potěchu oka“). Kabinety proto byly obohaceny i netradičními dekoracemi, nejčastěji mušlemi a korály.
Melchior Baumgartner, syn Ulrycha Baumgartnera, rozšířil dílnu, specializoval se na Ebenove kabinety, zcela pokryté slonovinou.
Augšbursti mistri byli znami nejenom precizním vyhotovováním intarziií ale byly proslulí i jako velmi technicky zdatní mistri hodinaři.
Zlatnictví: Tento druh umění dosáhl na Augsburskych kabinetech širokého vehlasu. Zlatníci kombinovali Stříbro mosaz a cín do jedineho ornamentu. Mezi nejvyznamejsi zlatniky patri Mathias Walbaum, Christoph Schöner, Heinrich Eichler nebo Elias Adam
V roce 1680 zakládá Jean Batiste Colbert v Mnihově manufakturu na vyrobu Boulleho techniky, která se specializovala předevsim na výrobu stolu a psacích skrini. Velmi hojně vyrabenymi kusy nabytku byly tzv. Bureua Mazarin. Od sameho pocatku této manufaktury v jejim cele stal Prunkmister Johann Puchwiser. Boulleho technika se cim dal vice začala objevovat i na Augsburskych kabinetech na kterých se boulleho technikou zhotovuji zoomorfní a florální motivy.
Pro čtvrtou čtvrtinu a zacatek 18. Století je důležitou osobou kurfiřt max Emanuel Bavorsky,mecenáš umění ,který se v devítileté valce o španělske dědictví spojil s francouzkým králem Ludvíkem XIV.
Za doby vlády maxe Emanuela bylo velmi hojně sponzorováno umění.Jako guvernér Španělska Nizozemsko získal řadu vlámských kabinetu do sbírek Wittelsbachů.
Pod vlivem francouzských ebenistu se v jížním německu, zejména v okolí Mnichova rozvijí zpracování a dyhování želvovinou kabinetů a stolů, augsburských nevyjmaje, želvovina je doplnována cínovými nebo mosaznými vkládaními reliéfy, po vzoru Charlese Boulleho. Hlavní motiv tvoří florální nebo zoomorfní vyjevy zhotovene pietra durou.