-po roce 1500 renesance se šírila z Itálie na sever -severně od Alp
(střední Evropa, západní Evropa)
-Rozšíření renesance z Itálie do zaalpských zemí probíhalo skrze poutníky, kteří proudili
do Itálie a zde se seznamovali s novými myšlenkami, které pak šířily dále.
-Renesance se v jednotlivých zemích přizpůsobovala místním podmínkám.
Srovnání
Jižní umělci- znalost anatomie, používání perspektivy
Severní umělci- dosahují iluze tím, že přidávají detail k detailu, stále ovlivněni gotikou
Německo
Po celý středověk bylo nábytkové umění v kulturním spojení se severozápadním Německým územím. V ranném středověku se ve všech těchto zemích vyskytují stejné dubové truhly, soustružená křesílka a židle. Vzory zvířat a prolamovaných oken v plošné řezbě lze nalézt na dubových truhlách Dánska, Švédska a Dolního Saska. Přes Augsburg pronikaly na jih země renesanční tvary z Itálie. Italové byli ve vykládání nábytku velmi zruční. Používali k tomu domácí druhy dřev, mezi něž patřil topol, bříza, třešeň a javor. Na jihu Německa se tento způsob výzdoby stal velmi populárním. Návrhy ornamentů pocházeli od takových slavných umělců, jako byli Holbein, Burgkmair a další. V Augsburgu vytvořili umělečtí řezbáři z intarzovaného psacího kabinetu dvoudveřový kabinet, vyzdobený dýhovanou marketerií, která znázorňovala výjevy se zříceninami a sežehnutými stromy. Tyto scény bývají nazývány memento mori. Vývoj intarzie a marketerie byl jedním z nejdůležitějších německých příspěvků k rozvoji budoucích technik.
Dánsko
V Dánsku bylo v té době používané Řasení jako obkládání stěn a ve výplních skříní, příborníků a truhel. V pozdní renesanci se dánské nábytkové umění dostalo na vyšší úroveň.
Doba Kristiána IV. (1577 – 164
představuje vrchol dánské renesance .V té době vzniklo několik Nábytkářských a řezbářských dílen v Kodani a Seelandu, zde se vyráběly vyřezávané truhly a vysoké skříně zvané „Skaenks“ a „Hornschapps“ /hjernskaps/. Pro tento řezaný nábytek jsou typické závitnicovité úponky a hermy
( Herma (řec.) je původně hlava boha Herma (odtud její název) na čtyřhranném sloupu, což mohl být kdysi i falický symbol. Později hermy ztratily svůj původně náboženský význam a stavěly se i na počest politiků, umělců a filosofů. Na obrázku dole je herma s ženskou hlavou, domnělý portrét básnířky Sapfó, původně z 5. století př. n. l. V renesanci herma ožila a v celém novověku se stala běžným architektonickým prvkem, polosloupem s bustou, případně sloužila i jako karyatida, opěrný prvek).
Holandsko
V 16.stol. došlo k boji Nizozemska proti Španělské nadvládě.Roku 1579 se severní protestantské provincie spojily v tzv.: Utrechtskou unii.
Katolické jižní Nizozemí, dnešní Belgie, bylo především pod vlivem Francie. Severní Nizozemí šlo svou vlastní cestou a silně ovlivňovalo práci řezbářů z Meklenburska a Lübecku.
Holandské skříně –nejstarší typ dvouetážová skříň
Nejdůležitějším centrem severoevropského designu se staly Antverpy.
Právě v Antverpách totiž působili návrháři jako Hans Vredeman de Vries(1527-1604),
ten kombinoval francouzské a italské motivy s obrovskými geometrickými vzory osmiúhelníků, čtverců a obdélníků. Častým motivem výzdoby truhel byly hermy.Stoly měly masivní nohy ve tvaru zploštělých koulí.
Návrh postelí od Hanse Vredermana z jeho knihy Different Portraits de Menuiserie (1580)
Pro nábytek vyráběný v Antverpách je charakteristické použití dubového dřeva vykládaného exotickým ebenem, který odrážel pozici Antverp jako obchodního centra
Také na severu země byl v oblibě nábytek vykládaný různými dřevy, především ebenem. Oblíbené byly rovněž vyřezávané pilastry a svislé vlysy.
Koncem 16. století a v 17. století se v mnoha domácnostech objevila skříň o dvou patrech. Pro tuto skříň byla charakteristická vystupující římsa. Vznikla řada regionálních variant této skříně, nazývaných holandská skříň, gelderská skříň apod. Velmi žádanými se tyto skříně staly v Kolíně nad Rýnem, kde dokonce vznikla jejich místní bohatě zdobená varianta.
Ornamenty a marketerie
Pro výzdobu byly charakteristické stylizované geometrické vzory, motivy drahokamů a páskové ornamentiky. Později se do obliby dostaly ornamenty použité z francouzských a vlámských vzorníků. Patřily k nim heraldické šelmy, poháry s víčkem a jiné. Díky německým řemeslníkům pracujícím v Southwarku se do módy dostala marketerie. Touto technikou zdobili němečtí umělci především truhly a obvykle přitom používali stylizované krajinné motivy. Tyto truhly se proslavily jako „unikáty“.
Kartušový ornament
(Kartuš , plocha různého tvaru rámovaná dekorativně rozvinutým okrajem, často se znaky nebo nápisy; motiv zejména renesanční a barokové ornamentiky, užívaný většinou v severské architektuře)
Figurální a rostlinné motivy jsou nahrazeny pohybovým kartušovým ornamentem.
Z kartušového ornamentu se stal ornament napodobující kování a jeho obsahová náplň se měnila s plastickým stupňováním v Baroku.
http://leccos.com/index.php/clanky/kartus
http://www.svet-bydleni.cz/bydleni-1/historie-nabytku-11-dil-renesance-na-severu-evropy.aspx
Antique Furniture – John Andrews
Dějiny nábytkového umění – František Cimburek